Prakt. lékáren. 2006; 2(3): 131-133
Snaha o terapii benigní hyperplazie prostaty rostlinnými drogami je známá více než 2 000 let. Skutečně účinná léčba se dostavila na přelomu 60.–70. let 20. století se zavedením vysoce čistých a koncentrovaných fytopreparátů do léčebné praxe (Pygeum africanum a Serenoa repens) a s prvními pracemi Caineho o vlivu alfa – adrenergních inhibitorů na mikci (prazosin). V současné době se trh s léčivy na benigní hyperplazii prostaty dělí na dvě zásadní skupiny, přičemž ta menší – fytopreparáty – tvoří cca 20 % bez ohledu na to, zda jsou hrazena ze zdravotního pojištění. 70 % trhu tvoří alfa adrenergní – inhibitory, z nichž je většina deriváty prazosinu (terazosin, doxazosin, alfuzosin) a v menšině (na trhu však nejvýznamněji zastoupena) je skupina odvozena od nové ne-chinazolinové molekuly – tamsulosinu (tamsulosin a jeno upravená tableta tamsulosin OCAS (TOCAS)). Práce definuje jednotlivé preparáty, vzájemně srovnává a snaží se vymezit indikace jednotlivých léčiv. Za nejúčinnější skupinu se považuje skupina – alfa-lytik. Jednotlivé preparáty jsou co do účinnosti plně srovnatelné a liší se pouze v procentu nežádoucích účinků. Pro molekulu tamsulosinu platí, že je nejbezpečnější farmakologickou variantou (rozumněj: ve své třídě) u nemocných nad 65 let a kardiaků.
Zveřejněno: 1. září 2006 Zobrazit citaci