Praktické lékárenství – 3/2019

www.praktickelekarenstvi.cz e16 AKTUÁLNÍ FARMAKOTERAPIE VYBRANÁ BIOLOGICKÁ LÉČIVA V NEONKOLOGICKÝCH INDIKACÍCH PRAKTICKÉ LÉKÁRENSTVÍ Úvod Monoklonální protilátky (MAB) jsou látky bílkovinné povahy, váží se spe- cificky na konkrétní struktury (vesměs na proteiny), působící jako antigeny. Nejčastějšími cílovými strukturami jsou CD antigeny, TNF-α, růstové faktory a jejich receptory. Historie používání protilátek je poměrně mladá, protilátky objevil v roce 1890 německý lékař a bakteriolog Emil von Behring. Pojem imunoterapie zavedl do literatury Paul Ehrlich roku 1906. Dalšímmilníkem v imunoterapii se stal objev Cesara Milsteina a George F. Kohlera publikovaný v roce 1974, kterým byla příprava MAB. Za tento objev byli v roce 1984 oceněni Nobelovou cenou za fyziologii a medicínu. První MAB, zavedenou do terapeutické praxe, byl muromonab (Orthoclone OKT3®), myší protilátka proti antigenu CD3, užívaná donedávna pro léčbu odmítnutí transplantovaného orgánu u pacientů s transplanto- vanou ledvinou, srdcem nebo játry. Registrován v USA byl již r. 1986 a jeho užívání vedlo k dramatickému poklesu počtu odmítnutí transplantovaných orgánů. Postupně byl vytlačen novějšími MAB a stažen z trhu r. 2009. V dnešní době je v klinické praxi velké množství MAB a další přibývají takovým tempem, že není v lidských silách si jejich názvy a indikace pa- matovat. Následující článek má být jen velmi stručným přehledem k dané problematice. Monoklonální protilátky lze rozdělit podlemnoha hledisek. Jedním z nej- častějších je dělení podle původu protilátky, tj. z jakého organismu pochází a v jaké míře a kde jsou původní zvířecí sekvence aminokyselin nahrazeny lidskými. Rozdělujeme je pak na protilátkymyší, humanizované nebo chimer- ní a humánní. V této souvislosti je vhodné zmínit jednu z nevýhod protilátek, a tou je imunogenicita. Jedná se o schopnost látky vyvolat po vpravení do organismu imunitní odpověď. Všechny látky proteinové povahy mají tuto vlastnost, MABy nejsou výjimkou. Imunogenicita roste spolu se zvyšujícím se podílem cizorodé sekvence. Míra imunogenicity závisí na typu protilátky  Nejsilnější odpověď (≈ 90 % pacientů) – po podání myších MABů, tzv. HAMA (Human anti mouse antibodies)  O něco méně imunogenní – přípravky chimerické (např. infliximab), HACA (Human anti chimeric antibodies)  Nejméně imunogenní – přípravky humanizované a plně humánní, HAHA (human anti human antibodies) Tyto protilátky se tvoří v organismu obvykle do 2–3 týdnů po prvním podání monoklonální protilátky pacientovi. Lidské protilátky proti myším imunoglobulinům tvorbou imunokomplexů znemožňují vazbu na antigen, urychlují eliminaci léčiva z krevního oběhu a mohou vést také k anafylaxi či sérové nemoci. Tento důvod byl hnacímmotorem pro vývoj protilátek s nižší imuno- genicitou. Tuto vlastnost splňují částečně chimerické či humanizované a téměř úplně humánní monoklonální protilátky. Humanizované a plně humánní MABy jsou spojovány s výskytem 1–10 % případů imunoge- nicity. Dalším možným rozdělením je na MAB modifikované a nemodifiko- vané. Modifikace spočívá ve spojení s jinou molekulou (s radioizotopem, s léčivem nebo pegylované MAB). Jiným dělením je rozdělení podle mechanismu účinku (cytotoxicita, ovlivnění buněčné aktivace, prevence růstu a proliferace, ovlivnění imunitní signalizace, neutralizace cizorodých látek).