Praktické lékárenství – 3/2019

www.praktickelekarenstvi.cz e17 AKTUÁLNÍ FARMAKOTERAPIE VYBRANÁ BIOLOGICKÁ LÉČIVA V NEONKOLOGICKÝCH INDIKACÍCH PRAKTICKÉ LÉKÁRENSTVÍ V klinické praxi se často setkáváme s dělením dle indikací, které lze velmi stručně shrnout na MAB používané v onkologických a neonkologic- kých indikacích. Následující text bude shrnovat MAB v neonkologických indikacích (1–4). Další, byť výrazně menší skupinou biologických léčiv, jsou modi- fikované receptorové molekuly (etanercept, abatacept) a antagonista interleukinových receptorů (anakinra). Povahou jsou všechna tato léčiva biologického původu, a proto jsou zařazena v tomto přehledu. Léčiva namířená proti TNF-α TNF-α (tumor nekrotizující faktor α) je produkován hlavně aktivova- nými makrofágy. Má celou řadu biologických účinků, zejména v zánětlivé reakci organismu. Problematické je jeho působení zejména u chronických zánětlivých procesů, kde se stává jedním z faktorů, které udržují zánět ve stavu aktivity a brání tedy jeho ukončení a vyhojení. Z hlediska léčby autoimunitních onemocnění je proto výhodné působení TNF-α blokovat. Tato skupina zahrnuje:  monoklonální protilátky: chimerické (infliximab, INF), plně humánní (adalimumab, ADA; golimumab, GLM), humanizované (certolizumab pegol, CZP)  solubilní receptor: etanercept (ETN) Jednotlivé preparáty se kromě struktury mohou lišit z hlediska sta- bility molekuly, farmakokinetiky, farmakodynamiky (afinita vůči TNF-α, neutralizační kapacita) a imunogenicity. Například infliximab vzhledem k přítomnosti myší Fc části má výraznější imunogenicitu a tedy i potenciál indukovat tvorbu protilátek (anti-drug antibodies, ADA). Proto je dopor- učována jeho kombinace s methotrexátem. Infliximab (Remicade®, Inflectra®, Flixabi®, Remsina®) Infliximab je chimerická lidská/myší monoklonální IgG1 protilátka na- mířená proti TNF-α. Základními indikacemi pro použití infliximabu jsou revmatoidní artritida (RA), ankylozující spondylytida, Crohnova choroba, ulcerózní kolitida, psoriáza a psoriatická artritida. Infliximab obsahuje 2/3 lidského a 1/3 myšího proteinu a je schopen se vázat jak na solubilní, tak i na membránovou formu TNF-α, za vzniku stabilních komplexů. Kromě vazby na TNF-α byla v klinických studiích zjištěna lytická schopnost inflixi- mabu vůči buňkám produkujícím TNF. Tento účinek byl zprostředkován komplement fixační reakcí nebo protilátkou indukovanou cytotoxickou reakcí. Aplikace probíhá prostřednictvím intravenózní infuze, která má trvat alespoň 2 hodiny. Tu pak opakujeme dle diagnózy v několikatýdenních odstupech. Po intravenózním podání je preparát distribuován převážně v cévním kompartmentu. Nežádoucí účinky a kontraindikace Na prvním místě je třeba zmínit zejména možnou alergickou re- akci po i.v. podání, způsobenou protilátkami namířenými proti této chimerické protilátce. Jejich produkci snižuje současné dlouhodobé podávání methotrexátu nebo jiných imunosupresiv. Riziko infuzních reakcí lze snížit aplikací kortikosteroidů. Dále se v průběhu terapie může vyskytnout lupus-like syndrom. Ten je doprovázen tvorbou anti-dsDNA protilátek (double strand DNA, dvouvláknová DNA) a vyžaduje ukončení