Praktické lékárenství – 4/2019

www.praktickelekarenstvi.cz e22 AKTUÁLNÍ FARMAKOTERAPIE POLÉKOVÉ POŠKOZENÍ PLIC PRAKTICKÉ LÉKÁRENSTVÍ nebo vznik akutní intersticiální pneumonie. Lupus indukovaný řadou léčiv má podobné příznaky, fyzikální a laboratorní nálezy jako systémový lupus erythematodes (SLE), který je charakterizován teplotami, kožními změnami, artralgií a pozitivitou antinukleárních protilátek (ANA). Pleuritida indukovaná biologickými léky, včetně inhibitorů tumor nekrotizujícího faktoru alfa (TNFa) výrazně narůstá a představuje více než polovinu pleuritidy, která je navozená léčivy (12). Postižení dechového centra a myopatie Léčivy indukované poruchy dýchacího centra a neuropatie/myopatie jsou typy léčivy navozených respiračních poruch a většinou nespadají do typických fenotypů polékového plicního postižení. Na polékové poškození dechového centra je nutné pomýšlet, pokud je přítomna hyperkapnie. Na centrální nervový systémpůsobí anestetika, analgetika, hypnotika, sedativa a psychotropní léčiva, která mohou potlačit dechové centrum. Současné postižení plicního parenchymu nemusí být přítomno. Vznik myasteniemůže být vyvolán penicillaminem, aminoglykosidovými antibiotiky, prokainami- dem a polymyxinem B. Charakter plicního postižení v závislosti na typu léčiva Plicní postižení při léčbě amiodaronem , tzv. amiodaronová plíce (AP), je způsobeno dlouhodobýmpodáváním amiodaronu, při kterém se v řadě tkání (štítná žláza, oči, plíce) hromadí samotné léčivo a jeho metabolit de- sethylamidaron. Dochází k toxickému poškození plic s poruchou endogenní- ho fosfolipidového katabolismu. V plicnímparenchymu dochází ke kumulaci těchto produktů a ke vzniku sekundární zánětlivé reakce. Incidence AP závisí na kumulativní dávce léčiva a pohybuje se v rozmezí 0,1–50 %. Onemocnění se projevuje subakutním/chronickýmpolékovýmpostiženímpo delší době užívání léčiva (týdny až léta). Radiologický nález je pestrý. Časté jsou difuzní infiltráty, jednostranné ohraničené postižení s noduly, případně s retikulace- mi a pruhovitými opacitami, které svědčí pro plicní fibrózu. Rizikové faktory vzniku AP jsou uvedeny v tabulce 8. Výskyt poškození plic po amiodaronu je závislý na podávané dávce. Projevuje se suchým kašlem, námahovou dušností, nízkou difuzní kapa- citou plic (pokles o více než 15 %) a přítomností pěnových makrofágů v tekutině bronchoalveolární laváže. Amiodaron poškozuje plíce několika mechanismy, které se mohou, ale nemusí, u pacienta manifestovat:  cytotoxicita na alveolárních epiteliálních buňkách, kapilárních en- doteliálních buňkách a fibroblastech  nerovnováha Th1 a Th2 buněk  produkce TNF-α a TGF-β alveolárními makrofágy  angiotensin II-indukovaná apoptóza alveolárních epiteliálních buněk (15) Cytostatika a imunomodulační léčiva Výskyt polékového poškození plic při podávání cytostatik a imunomo- dulačních léčiv je přehledně uveden v tabulkách 9, 10 a 11. Nabídka cytostatik, zejména molekulárně cílených, se stále rozšiřuje. Gefitinib a erlotinib jsou inhibitory tyrozinkinázy receptoru pro epidermální růstový faktor (EGFR-TKI) s indikací léčby nemalobuněčného karcinomu plic. Incidence polékového IP po gefitinibu v postmarketingové fázi hodnocení byla 5,8 %. U erlotinibu se polékové IP rozvinulo u 4,5 % pacientů, 1,57 % zemřelo, nejčastěji s rozvojemdifuzního alveolárního postižení. K exacerbaci IPP došlo zpravidla do 1 měsíce od zahájení léčby. Rizikovými faktory byly