Praktické lékárenství – 2/2020

www.praktickelekarenstvi.cz e38 AKTUÁLNÍ FARMAKOTERAPIE Hypertenze jako nežádoucí účinek léčiv PRAKTICKÉ LÉKÁRENSTVÍ Antidepresiva Ovlivnění tlaku krve závisí na tom, na jaké mediátory a na jaké re- ceptory antidepresivum působí a v jaké je podáváno dávce. Příčinou elevace tlaku krve je pravděpodobně jejich noradrenergní efekt (2). Tricyklická antidepresiva (TCA) mohou vést k hypertenzi 1. nebo 2. stupně, viz tabulka 1. Nicméně zástupci této skupiny antidepresiv ne- ovlivňují jen zpětné vychytávání noradrenalinu a serotoninu, ale mají další účinky např. anticholinergní, antihistaminové a alfa-1 lytické, kte- ré modulují celkový dopad na kardiovaskulární systém a na výsledný TK. V hodnocení souvislosti hypertenze s danou medikací je důležitá velikost podávané dávky antidepresiva. Dávkování používané k řešení nepsychiatrických symptomů např. v paliativní medicíně nebo v tera- pii neuropatické bolesti je daleko nižší, než jaké je běžné v psychia- trických indikacích, takže výskyt tohoto nežádoucího účinku nebude dominantní. Co uvádějí u TCA souhrny údajů o přípravcích (SPC), které jsou součástí rozhodnutí o registraci a které slouží lékařům a zdra- votnickým odborníkům jako klíčový zdroj informací? U amitriptylinu, dosulepinu, klomipraminu a maprotilinu (antidepresivum s tetracyklic- kou strukturou, ale vlastnostmi podobnými TCA) není hypertenze jako nežádoucí účinek vůbec uvedena, u nortriptylinu je četnost výskytu hypertenze uvedena jako nežádoucí účinek méně častý (tj. s incidencí 1/1000−1/100), u imipraminu je četnost výskytu hypertenze uvedena jako nežádoucí účinek velmi vzácný (tj. s incidencí < 1/10 000) (4). Riziko elevace TK a tachykardie při podávání mirtazapinu je velmi ma- lé, uvádí se, že pravděpodobnost výskytu je o 50 % nižší ve srovnání s tricyklickými antidepresivy (5). Stejně tak moklobemid reverzibilní inhibitor monoaminooxidázy je bezpečnější a méně problematický než zástupci ireverzibilních inhibitorů, které se nyní již nepoužívají. Vysoké dávky venlafaxinu způsobují hypertenzi u 12,5 % pacientů. Metaanalýza ukázala, že zvýšení TK je výraznější u starších pacientů FAK COX eNOS NO Adheze Permeabilita Vazodilatace Vaskulární tonus Přežívání Buněčný růst Diferenciace buněk PLA2 PI3K PLC PKC RAF ERK Ca 2+ Calmodulin VEGFR-2 VEGF Calcineurin NFAT c-Src PGI2 Paxillin AKT IP3 Obr. 1.  Místo VEGFR-2 v procesu angiogeneze, zpracováno podle Touyz, et al. 2017 (7) AKT: proteinkináza B; c-Src: cytoplazmatická tyrozinkináza; COX: cyklooxygenáza; eNOS: endoteliální syntáza oxidu dusnatého; ERK: extracelulárně regulovaná kináza; FAK: fokální adhezivní cytoplazmatická kináza; IP3: inositoltrifosfát; NFAT: nukleární faktor aktivovaných T buněk; NO: oxid dusnatý; PGI2: prostacyklin; PI3K: fosfatidylinositol-3-kináza; PLA: fosfolipáza A; PLC: fosfolipáza C; PKC: proteinkináza C; RAF: RAF-kináza (kaskáda fosforylací mitogenem aktivované proteinkinázy); VEGF: vaskulární endoteliální růstový faktor; VEGFR: receptor pro vaskulární endoteliální růstový faktor. VEGFR-2 VEGF NO, PGI2 Vaskulárního tonu Vaskulární remodelace Periferního odporu Hypertenze Denzity kapilární sítě Natriurézy Lymfangiogeneze ROS Renální dysfunkce Retence tekutin ET-1 Obr. 2.  Potenciální mechanismy, které se podílejí na rozvoji hypertenze v dů- sledku blokády VEGFR-2, zpracováno podle Touyz, et al. 2018 (8) ET-1: endotelin 1; NO: oxid dusnatý; PGI2: prostacyklin; ROS: oxidativní stres; VEGF: vaskulární endoteliální růstový faktor; VEGFR: receptor pro vaskulární endoteliální růstový faktor