Praktické lékárenství – 2/2020

www.praktickelekarenstvi.cz e39 AKTUÁLNÍ FARMAKOTERAPIE Hypertenze jako nežádoucí účinek léčiv PRAKTICKÉ LÉKÁRENSTVÍ a u mužů a závisí na dávce (5). Incidence zvýšeného diastolického TK > 90 mmHg byla statisticky a klinicky významná pouze při dávkách nad 300 mg venlafaxinu na den (6). Antineoplastika Hypertenze je častým nežádoucím účinkem, který se objevuje při léčbě látkami, které blokují cestu vaskulárního endoteliálního růstového faktoru (VEGF). Mezi tyto látky patří monoklonální protilátky (aflibercept, bevacizumab) a inhibitory tyrozinkináz (např. axitinib, sorafenib, sunitinib). Monitorace TK a včasná a správná léčba hypertenzemusí být nedílnou sou- částí léčby. Neléčená hypertenzemůže vést k předčasnému ukončení léčby. Vazba VEGF na příslušný receptor (VEGFR) vede k aktivaci tyrozinkinázy. V endoteliálních buňkách jsou lokalizovány hlavně VEGFR-1 a VEGFR-2. Aktivace VEGFR-2 spouští regulační cesty nezbytné pro endoteliální bio- logii, viz obrázek 1. První z nich je stimulace fosfolipázy C (PLC) a na ní navazující kaskády, které hrají důležitou roli v růstu a diferenciaci buněk. Druhá cesta vede k aktivaci fosfatidylinositol-3-kinázy (PI3K) – proteinkinázy B (AKT), k fosforylaci endoteliální syntázy oxidu dusnatého (eNOS), zvýše- né tvorbě oxidu dusnatého (NO) a následné vazodilataci. Třetí − VEGFR-2 zprostředkovaná aktivace cyklooxygenázy (COX) stimuluje produkci va- zodilatačního prostacyklinu (7, 8). Další cestou přes cytoplazmatické tyro- zinkinázy je ovlivněna adheze a permeabilita. VEGF také inhibuje endote- liální produkci silného vasokonstrikčního endotelinu-1 (ET-1). Fyziologická signalizace VEGF‑VEGFR2 udržuje vaskulární tonus vyvážením vazodilatace indukované NO a prostacyklinem a vazokonstrikcí regulované ET-1. V souvislosti s výše uvedeným− látky, které blokují cestu VEGF, mohou vést ke vzniku hypertenze nebo k destabilizaci TK. Pravděpodobnými mechanismy vzniku hypertenze jsou tedy funkční a strukturální změny v oblasti cév, viz obrázek 2. V důsledku snížení produkce NO a prosta- cyklinu a zvýšení produkce endotelinu-1 je posílena vazokonstrikce (9). Nelze vyloučit, že klesající aktivita NO odmaskuje aktivitu endogenního ET (7, 8). NO hraje důležitou roli také v regulaci (medulárního) renálního průtoku krve a (tubulárního) vylučování sodíku (10). Renální dysfunkce Tab. 2.  Incidence hypertenze po podání léčiv, která ovlivňují/blokují VEGF cestu, zpracováno podle Agarwal, et al. 2018, Touyz, et al. 2018 (7, 8) Učinná látka Incidence hypertenze (%) Aflibercept 41 Axitinib 40 Bevacizumab 4−35 Cabozantinib 33−61 Cediranib 43−87 Lenvatinib 42−73 Pazopanib 42 Ponatinib 68 Sorafenib 7−43 Ramucirumab 11−36 Sunitinib 5−24 Regorafenib 30−59 Vandetanib 33 VEGF: vaskulární endoteliální růstový faktor