Praktické lékárenství – 3E/2021

www.praktickelekarenstvi.cz e38 AKTUÁLNÍ FARMAKOTERAPIE Moderní trendy ve farmakologické léčbě srdečního selhání PRAKTICKÉ LÉKÁRENSTVÍ Antagonisté mineralokortikoidních receptorů (MRA) Podávat MRA (spironolakton a eplerenon) se doporučuje všem symp- tomatickým pacientům (i přes léčbu iACE a betablokátorem) se srdečním selháním a ejekční frakcí ≤35% s cílem snížit mortalitu a hospitalizace. Příznivý vliv byl prokázán např. ve studii EPHESUS (1, 4). MRA tedy přidá- váme k inhibitorům ACE či sartanům všem symptomatickým nemocným. Opatrnosti je třeba v případech, kdy se MRA podává pacientům s poško- zenímrenálních funkcí a nemocnýms hodnotami draslíku v séru>5,0mmol/l. Podle klinického stavu je nutno pravidelně kontrolovat hodnoty draslíku v séru a renální funkce. Doporučeny jsou spironolakton a eplerenon (4). Betablokátory Betablokátory snižují mortalitu a morbiditu většiny symptomatických pacientů s HFrEF i přes užívání iACE. Existuje shoda, že betablokátory a inhibitory ACE se navzájem doplňují, a že je lze začít podávat okamžitě po stanovení diagnózy srdečního selhání. Toto bylo prokázáno např. ve studiích MERIT, COPERNICUS či CAPRICORN (1). Zdá, se že u ambulantních nemocných je vhodnější začít inhibicí ACE či sartanem a poté titrovat dávku betablokátoru. Zatím nejsou k dispozici žádné důkazy podporující zahájení léčby betablokátorem před zahájením podávání iACE či sartanem. Studie CIBIS III vyšla v tomto směru neutrálně (1, 3). Betablokátory je nutno začít podávat klinicky stabilizovaným pacien- tům v nízkých dávkách a dávku pozvolna titrovat až do maximální snášené dávky. U pacientů přijatých do nemocnice pro akutní srdeční selhání (ASS) je nutno betablokátory začít podávat s opatrností ihned poté, co bylo dosaženo stabilizace pacienta (6). Doporučené BB jsou ty, které prošly velkými klinickými, mortalitními studiemi: bisoprolol, carvedilol, metoprolol succinát (ZOK) a nebivolol (1). Inhibitor kanálu I f Ivabradin zpomaluje srdeční frekvenci inhibicí kanálu I f v sinusovém uzlu a je tedy nutno jej podávat pouze pacientům se sinusovým rytmem. U pacientů se symptomatickým HFrEF a s EFLK ≤ 35 %, sinusovým rytmem a srdeční frekvencí ≥ 70 tepů/min snížil ivabradin ve studii SHIFT incidenci souhrnného sledovaného parametru mortality a hospitaliza- cí pro srdeční selhání. Evropská léková agentura (European Medicines Agency, EMA) schválila ivabradin k použití v Evropě u pacientů s HFrEF a s EFLK ≤ 35%, sinusovým rytmem při klidové srdeční frekvenci ≥ 75 tepů/min (1, 2). Diuretika Diuretika se doporučují ke zmírnění známek a symptomů městnání u pacientů s HFrEF; účinky této lékové skupiny však v randomizovaných klinických studiích dosud nebyly a pravděpodobně nebudou hodnoceny. Kličková diuretika vyvolávají intenzivnější a kratší diurézu než thiazidová diuretika. Obě skupiny působí synergicky a jejich kombinaci lze použít k léčbě rezistentních otoků. Dávku diuretik je nutno v průběhu času upravovat podle individuálních potřeb. Z kličkových diuretik se požívá furosemid a torasemid, z thiazidových hydrochlorothiazid, chlorthalidon a indapamid a z kalium šetřících verospiron a spironolakton a existuje taktéž amilorid a triamterén (1, 2).