www.praktickelekarenstvi.cz e25 PRAKTICKÉ LÉKÁRENSTVÍ AKTUÁLNÍ FARMAKOTERAPIE Současná farmakoterapie benigní hyperplazie prostaty dle doporučení EAU bitors, beta-3 adrenoceptor, agonists, Serenoa repens. Farmakologická léčba benigní hyperplazie prostaty (BHP) v posledních desetiletích prošla vývojem jednak uvedením nových preparátů do praxe, nebo již běžně používaných v nové indikaci pro léčbu BHP, a to v monote‑ rapii nebo v kombinaci. Zvláštní problematikou je fytoterapie vycházející z tradičního empirického použití rostlinných extraktů. Uceleným přehle‑ dem současné farmakoterapie BHP jsou guidelines EAU. I nadále probíhají klinické studie ke stanovení optimální indikace, účelnosti a bezpečnosti farmakoterapie v léčbě BHP. Antagonisté α1-receptorů (α1-blokátory) Mechanismus účinku Mechanismus účinku α1-blokátorů spočívá v inhibici účinku endogen‑ ně uvolněného noradrenalinu na hladké svalové buňky v prostatě, a to vede ke snížení tonu prostaty a výtokové obstrukce močového měchýře (BOO) (1, 2). Určitou roli v účinku α1-blokátorů zde mohou hrát i α1-adreno‑ receptory umístěné mimo prostatu (např. močový měchýř a/nebo mícha) a α1-adrenoreceptorové podtypy (adrenoreceptory α1B nebo α1D). Bohužel ovlivnění α1-adrenoreceptorů v krevních cévách, jiných neprostatických buňkách hladkého svalstva a v centrálním nervovém systému způsobuje nežádoucí účinky α1-blokátorů. Dostupné látky V současné době jsou k dispozici tyto α1-blokátory: hydrochlorid al‑ fuzosin (alfuzosin); doxazosin mesylát (doxazosin); silodosin; tamsulosin hydrochlorid (tamsulosin); terazosin hydrochlorid (terazosin); naftopidil (není dostupný v EU). Alfa1-blokátory existují v různých lékových formách. Tyto lékové formy vedou k různým farmakokinetickým profilům a profilům snášenlivosti, celkový rozdíl v klinické účinnosti mezi jednotlivými lékovými formami jsou však zanedbatelné. Klinické účinky Ze srovnání účinnosti jednotlivých α1-blokátorů vyplývá, že všechny α1-blokátory mají podobnou účinnost ve vhodných dávkách (6). Rychlost nástupu klinických účinků je během několika hodin až dnů na rozdíl od placeba s popsanou účinností až za několik týdnů (4). Kontrolované studie ukazují, že α1-blokátory obvykle snižují IPSS při‑ bližně o 30–40 % a zvýšují Qmax přibližně o 20–25 %. Nicméně k určitým zlepšením však došlo i v oblasti odpovídající ramenu placeba (3, 7). V ote‑ vřených studiích došlo ke zlepšení IPSS až o 50% a u Qmax bylo zdokumen‑ továno zvýšení až o 40% (3, 7). Αlfa1-blokátory mohou snížit jak jímací, tak vyprazdňovací LUTS. Krátkodobé studie s délkou sledování do jednoho roku neprokazují rozdíl v účinnosti α1-blokátorů v závislosti na velikosti prostaty, nicméně delší sledování ukazují lepší výsledky u prostat menších (<40ml) (1). U všech věkových skupin byla pozorována srovnatelná účinnost α1-blokátorů (7). Dosavadní výsledky dlouhodobých studií ukazují, že α1-blokátory ne‑ snižují velikost prostaty a ani bohužel nedokážou zabránit akutní retenci moči AUR (8). Nedávné výsledky však naznačují, že použití α1-blokátoru (alfuzosin a tamsulosin) přeci jen může mít pozitivní vliv na riziko AUR (11).
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=