www.praktickelekarenstvi.cz e32 PRAKTICKÉ LÉKÁRENSTVÍ AKTUÁLNÍ FARMAKOTERAPIE Současná farmakoterapie benigní hyperplazie prostaty dle doporučení EAU Studie CONDUCT srovnávala účinnost a bezpečnost kombinace s fixní dávkou dutasteridu a tamsulosinu k přístupu Watchful waiting (WW) s možným následným přidáním tamsulosinu (zintenzivnění pří‑ stupu) ve dvouleté RCT u 742 pacientů. V obou ramenech studie byly poskytnuty podrobné rady ohledně životního stylu. Tato kombinace fixní dávky vedla k rychlému a trvalému zlepšení u mužů se středně závaž‑ nou LUTS s rizikem progrese onemocnění, rozdíl v IPSS po 24 měsících byl 5,4 v aktivním rameni a 3,6 v rameni s placebem (p < 0,001) (38). Dále kombinace tamsulosinu s dutasteridem významně snížila relativní riziko klinické progrese (charakterizované zejména zhoršením příznaků) o 43,1 % ve srovnání s WW, s absolutním snížením rizika o 11,3 % (číslo potřebující léčbu (NNT) = 9). Vliv výchozích proměnných na změny IPSS po kombinované léčbě dutasteridem s tamsulosinem ve srovnání monoterapií byl hodnocen na základě čtyřletých výsledků studie CombAT. Kombinovaná terapie zajistila konzistentní zlepšení LUTS vzhledem k samotnému tamsulosinu ve všech analyzovaných proměnných po 48 měsících (39). Nežádoucí účinky Nežádoucí účinky pozorované během kombinované léčby byly typické pro α1-blokátory a 5-ARI (4, 9, 10). Četnost nežádoucích účinků byla u kom‑ binované terapie výrazně vyšší. Studie MTOPS prokázala, že incidence nežádoucích účinků souvisejících s léčbou je vyšší během prvního roku při kombinaci doxazosinu s finasteridem (40). Metaanalýza hodnotící dopad kombinované léčby LUTS/BPH na ejakulatorní funkci uvedla, že kombino‑ vaná terapie s α1-blokátory a 5-ARI vedla k trojnásobně zvýšenému riziku ED ve srovnání s monoterapií (14). Doporučení Terapie α1-blokátory spolu s 5-ARI by proto měla být předepisována především u mužů se středně závažnou až závažnou LUTS, a kteří jsou ohroženi progresí onemocnění (vyšší objem prostaty, vyšší koncentrace PSA, pokročilý věk, vyšší PVR, nižší Qmax atd.). Kombinovaná léčba byměla být použita pouze jako dlouhodobá (více než dvanáct měsíců) a pacienti by o tomměli být informováni. Po šesti měsících jemožné ukončení podávání α1-blokátoru u mužů se středně závažnou LUTS. α1-blokátory + antagonisté muskarinových receptorů Mechanismus účinku Kombinovaná léčba má antagonizovat jak α1-adrenoreceptory, tak mus‑ karinové receptory. Klinické účinky Vysoký podíl mužů s jimacími LUTS při monoterapii α1-blokátory potřebuje přidat anticholinergika, jedná se zejména o ty, kteří mají delší trvání příznaků, především jímací symptomy a malý objem prostaty (41). Kombinovaná léčba je účinnější při snižování urgencí, UUI, frekven‑ ce mikce, nykturii nebo IPSS ve srovnání s α1-blokátory v monoterapii nebo placebem a zlepšuje QoL (1, 42). Zlepšení příznaků je větší bez ohledu na hodnotu PSA při kombinované terapii, zatímco toltero‑ din sám o sobě zlepšil příznaky zejména u mužů se sérovým PSA < 1,3 ng/ml (29). Perzistující LUTS během léčby α1-blokátorem lze snížit dodatečným použitím antimuskarinik (1).
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=