www.praktickelekarenstvi.cz e13 PRAKTICKÉ LÉKÁRENSTVÍ AKTUÁLNÍ FARMAKOTERAPIE Postavení pioglitazonu v moderní léčbě diabetes mellitus 2. typu torem pro kyselinu retinovou. Interakce je schopna vyvolat vazbu PPAR na specifické sekvence DNA (tzv. thiazolidin‑responzivní geny). Celý děj ústí ve zvýšení aktivity transkripce genů účastnících se diferenciace adipocytů a tukového metabolismu. Thiazolidindiony způsobují diferen‑ ciaci tukové tkáně a dozrávání adipocytů, které se stávají více inzulin‑ senzitivními a uvolňují do oběhu méně volných mastných kyselin, více adiponektinu a méně TNF‑α, resistinu a leptinu (tj. substancí, které mají vliv na inzulinovou rezistenci, a i dysfunkci endotelu). To vede ke zlepšení vychytávání glukózy v kosterním svalu, potlačení jaterní produkce glukó‑ zy a zvýšení ukládání tuků v tukové tkáni. Vede sice ke zvýšení tělesné hmotnosti, ale dochází k příznivé redistribuci tukové tkáně z viscerální do podkožní oblasti (6, 7). PPARγ receptor moduluje rovněž expresi genů, které produkují klíčové proteiny zapojené v regulaci produkce glukózy játry a vychytávání a skla‑ dování glukózy (přenašeč GLUT4). Pioglitazon tedy dokáže dlouhodobě udržet zlepšení metabolické kompenzace (8). Třebaže thiazolidindiony nemodulují přímo sekreci inzulinu B – buň‑ kami, zlepšením inzulinové rezistence (a rovněž stimulací receptorů PPARγ, přítomných v pankreatu) může dojít k obnově potlačené regulace uvol‑ ňování inzulinu a může tak být zajištěna odpověď ostrůvků na vnější pod‑ Obr. 2. Pleiotropní účinky receptorů rodiny PPAR (adaptováno podle 5) ligand receptor účinek leukotrieny fibráty reverzní transport cholesterolu účinek na cévní stěnu oxidace tuků diferenciace/ redistribuce tukové tkáně metabolismus glukózy prostaglandiny thiazolidindiony mastné kyseliny HDLchol. PPARα PPARγ PPARσ/β
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=