www.praktickelekarenstvi.cz e29 / Klin Farmakol Farm 2022;36(1):29-33 / PRAKTICKÉ LÉKÁRENSTVÍ NEMOCNIČNÍ LÉKÁRENSTVÍ Fyzikálně-chemické vlastnosti kolistinu a jejich dopady do klinické praxe jedné straně žádoucí, neboť jedině tak můžeme využít antimikrobiálního účinku; na druhé straně ale předčasná aktivace proléčiva kompromituje výše uvedený záměr redukce nežádoucích účinků, případně stojí za dal‑ šími problémy. Příkladem může být kazuistika mladé pacientky s cystic‑ kou fibrózou, u níž došlo k rozvoji syndromu akutní dechové tísně (ARDS, acute respiratory distress syndrome). Jako pravděpodobná příčina byl identifikován lékárnou připravený premix CMS určený k nebulizaci, ve kterém došlo s ohledem na délku uchovávání před vlastním použitím (uvedeno 5 týdnů) ke spontánní hydrolýze CMS na kolistin (8). FDA pak vydala doporučení k používání pouze čerstvě upravených roztoků. Dalším příkladem je potřeba ověřování stability CMS v infuzním roztoku jednak v kontextu potenciálního použití kontinuální infuze v nemocničním pro‑ středí, jednak pro případ ambulantní antibiotické terapie, kdy je pacient vybaven premixem infuzního roztoku CMS například v elastomerické pumpě. V neposlední řadě nezapomínejme na riziko in vitro degradace CMS a falešný nárůst koncentrací kolistinu ve vzorcích odebraných pro jeho stanovení. Rizikové jsou pochopitelně vzorky, kde je přítomnost CMS očekávatelná s ohledem na jeho biologický poločas, a také vzorky, které nejsou analyzovány ihned po odběru. Přeměna CMS na kolistin probíhá ve vodných roztocích spontánně, hydrolýzou. Její rychlost se odvíjí od celé řady faktorů – koncentrace CMS v roztoku, složení a pH roztoku, teplota prostředí, případně i materiál zku‑ mavek/infuzních obalů. Právě závislost stability CMS na koncentraci a zcela rozdílné koncentrace roztoků CMS ve třech výše nastíněných klinických situacích (roztok pro nebulizaci, infuzní roztok a vzorky plazmy) jsou důvo‑ dem, proč se stabilitním datům a dalším fyzikálním vlastnostem budeme nadále věnovat v návaznosti na konkrétní účel použití. Stabilita a další fyzikálně-chemické vlastnosti roztoku CMS pro inhalační podání, důsledky pro klinickou praxi Inhalační podání CMS je dlouhodobě zavedeno v léčbě infekcí způso‑ bených Pseudomonas aeruginosa u pacientů s cystickou fibrózou, nicmé‑ ně postupně získává na popularitě i v terapii ventilátorových pneumonií způsobených multirezistentními gram-negativními patogeny. Koncentrace roztoků pro nebulizaci se při obvyklém dávkování 1–2MIU (miliony meziná‑ rodních jednotek) CMS ředěných do 3ml resp. 6ml fyziologického roztoku (FR) pohybují kolem 26mg/ml, tedy řádově 1 000× výše než koncentrace plazmatické. Existují ale práce popisující podání vyšších dávek: 4MIU po 8 hodinách (ředění nespecifikováno), 5MIU po 8 hodinách (40mg/ml CMS ve vodě pro injekci) (9, 10). Obr. 1. Struktura kolistin methansulfonátu (CMS)
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=