www.praktickelekarenstvi.cz e30 / Klin Farmakol Farm 2022;36(1):29-33 / PRAKTICKÉ LÉKÁRENSTVÍ NEMOCNIČNÍ LÉKÁRENSTVÍ Fyzikálně-chemické vlastnosti kolistinu a jejich dopady do klinické praxe Stabilitou roztoku CMS pro nebulizaci se v návaznosti na doporučení FDA podmíněné případem rozvoje ARDS po podání premixu CMS zabý‑ valy následující dvě práce. Obě práce používaly prakticky srovnatelnou koncentraci roztoku CMS – 77,5mg/ml ve vodě a FR (11), resp. 75mg/ ml CMS ve sterilní vodě (12) a v obou pracích byla prokázána výborná stabilita CMS v roztoku s méně než 1% formovaného kolistinu po celou dobu sledování – po dobu 24 hodin při 21 °C (12), resp. po dobu 1 roku při 4 °C a 25 °C v temnu (11). K oběma pracím je třeba ale podotknout, že koncentrace CMS byla vyšší než standardně používaná a že stabilita ve FR, který je oficiálně doporučovaný jako nosný roztok pro nebulizaci, je nižší (viz níže) (13). Přenositelnost těchto výsledků do praxe je tudíž limi‑ tovaná a i z hlediska mikrobiologické stability je žádoucí používat čerstvě upravené roztoky. V rámci volby nosného roztoku je na místě vedle vlivu na stabilitu při‑ pomenout změny osmolality, které se odvíjejí od použitého roztoku a které mohou ovlivnit toleranci nebulizace. Dodd a kol. sledoval objektivně mě‑ řené změny plicních funkcí a subjektivní vjemy spojené s inhalačním podá‑ ním hypotonického (nosným roztokem sterilní voda), izotonického (voda a FR 1 : 1) a hypertonického roztoku (FR) CMS v dávce 2MIU u dospělých pacientů s cystickou fibrózou. Po aplikaci všech roztoků došlo k podob‑ nému poklesu FEV1 (forced expiratory volume in one second; usilovně vydechnutý objem za první sekundu), lišil se ale čas, kdy k maximálnímu poklesu došlo – nejrychlejší nástup změn byl pozorován u hypertonického roztoku, nejpomalejší pak u roztoku hypotonického; stejně tak byl hyper‑ tonický roztok pacienty nejméně preferovanou formou (14). Navozená bronchokonstrikce je dávána do souvislosti právě s tonicitou roztoku pro nebulizaci, nicméně nezapomínejme na detergenční vlastnosti molekuly kolistinu, které mohou rovněž stát za degranulací mastocytů (15, 16). O to významněji ve vyšších dávkách. S vyššími inhalačními dávkami CMS souvisí také praktické aspekty – objem komůrek pro nebulizační roztok, jenž je zpravidla limitován na 10ml či ještě méně. Při doporučeném ředění 1MIU CMS do 3ml FR mů‑ že aplikace vyšších dávek vyžadovat rozdělení aplikace jedné dávky do více bolusů, čímž se prodlužuje také čas aplikace ev. roste riziko podání nesprávné dávky. Řešením může být použití menšího objemu nosného roztoku; vyšší koncentrace nepředstavuje riziko z hlediska stability CMS, ale s rostoucí koncentrací CMS dochází ke změně fyzikálních vlastností roztoku (hlavně viskozity) a mění se tak i vlastnosti pro tvorbu aerosolu. Bihan a kol. porovnával standardní ředění 4MIU CMS ve 12ml (26mg/ml) a experimentální ředění 4MIU CMS v 6ml FR (53mg/ml), a to jak ve smyslu charakteru produkovaných částic, tak ve smyslu změn farmakokinetiky. U koncentrovanějšího roztoku byla zpočátku pozorována větší velikost generovaných částic, nicméně stále v limitu, který umožňuje depozici v dis‑ tálních dýchacích cestách. Také celková délka nebulizace byla významně kratší u koncentrovanějšího roztoku. Farmakokinetika CMS a kolistinu se naopak s ředěním nezměnila (13). S ohledem na velmi dobrou rozpustnost CMS, koncentrační závislost stability a obdobnou kinetiku může nižší ob‑ jem nosného roztoku představovat praktické řešení pro účelné dávkování nebulizace. Stabilita roztoku CMS pro intravenózní podání, důsledky pro klinickou praxi Optimální dávkování intravenózního kolistinu je stále předmětem výzkumu. Doporučené udržovací dávky jsou u pacientů s normálními
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=