www.praktickelekarenstvi.cz e31 / Klin Farmakol Farm 2022;36(1):29-33 / PRAKTICKÉ LÉKÁRENSTVÍ NEMOCNIČNÍ LÉKÁRENSTVÍ Fyzikálně-chemické vlastnosti kolistinu a jejich dopady do klinické praxe renálními funkcemi 9–10,9MIU denně rozdělené do dvou resp. třech dá‑ vek; u kriticky nemocných je pak doporučována sytící dávka 9MIU (17, 18). Dávka je pak obvykle rekonstituovaná do 50ml FR (v perfuzorové stříkač‑ ce). Koncentrace roztoků CMS pro intravenózní podání je tak přibližně 4,8–14,4mg/ml (řádově 1000× výše než koncentrace plazmatické, násobně nižší než v roztocích pro nebulizaci). Kolistin je také (hlavně v zahraničí) připravován lékárnou pro ambulantní/domácí použití do elastomerických pump či do infuzních vaků (zpravidla s větším objemem než perfuzorová stříkačka) a pro odložené použití. Stabilitní data CMS pro infuzní podání jsou dostupná, nicméně dosta‑ tečně nereflektují rozptyl koncentrací, materiálů infuzních obalů a faktorů vnějšího prostředí, které v klinické praxi podání CMS doprovázejí. Wallace a kol. testuje stabilitu CMS v koncentraci 4mg/ml ve FR i v 5% glukóze v infuzním vaku uchovávaném v temnu při teplotě 4 °C a 21 °C. V obou nosných roztocích dochází k postupnému nárůstu koncentrací kolistinu; během 48 hodin spontánně konvertují přibližně 4% CMS při vyšší teplo‑ tě, zatímco při nižší teplotě je to pouze 0,3% (11). Během 12–24 hodin po naředění, tedy v časech, které kopírují potenciální délku jedné infuze při kontinuálním podání, degradují na kolistin při pokojové teplotě přibližně 2–3% (11). Abdulla a kol. a Post a kol. sledovali stabilitu CMS v elastome‑ rických pumpách pro ambulatní pacienty, tedy v odlišném materiálu a současně při nižších koncentracích – 0,8mg/ml (19), resp. 0,8mg/ml, 1,6mgml a 2,4mg/ml (20). Nicméně Post a kol. díky použití gradientu koncentrací dokazuje vztah stability a koncentrace – k největší konverzi CMS docházelo u roztoku s nejnižší koncentrací (3,7% CMS hydrolyzova‑ lo v průběhu 8denního uchovávání při 20 °C a na světle vs. 2,6% a 2,3% u vyšších koncentrací). V práci Posta a kol. byla ale ještě navíc sledována stabilita CMS v infuzním vaku (2MIU CMS ve 100ml FR; 1,6mg/ml) (20). Právě zde docházelo k nejnižší degradaci CMS v průběhu 8denního sle‑ dování v porovnání se všemi koncentracemi použitými v elastomerických pumpách (při 4 °C resp. 20 °C byl podíl formovaného kolistinu 1,7% resp. 2,1%) (20). Pro klinickou praxi mají stabilitní data význam především v případě potenciálního použití kontinuálních infuzí. Tento způsob podání prozatím nemá silnou oporu v publikacích (21, 22), nicméně teoretický předpoklad založený na farmakokineticko-farmakodynamické (PK/PD) a bezpečnostní charakteristice kolistinu by tento způsob podání opodstatňoval. Na druhé straně nebyl v tomto omezeném souboru pozorován protektivní efekt kontinuálních infuzí ve smyslu redukce nefrotoxicity ani lepšího terapeu‑ tického efektu (22). Stejně tak lze pouze spekulovat o klinických dopadech nitrožilního podání vzniklého kolistinu. Stabilita CMS ve vzorcích pro terapeutické monitorování, důsledky pro klinickou praxi Plazmatické koncentrace CMS se pohybují v rozmezí 0–50mg/l; z dostupných dat jsou píkové koncentrace zpravidla 10–20mg/l (23, 24). Nicméně je třeba mít na paměti, že CMS je pouze proléčivo a vlastní an‑ timikrobiální efekt je vázaný na kolistin. Plazmatické koncentrace kolistinu se v dostupné literatuře pohybují v širokém rozmezí 0–13mg/l (24–26), nicméně cílová průměrná koncentrace v ustáleném stavu cSS, average by měla odpovídat přibližně 2mg/l (17). Problematická může být in vitro degradace CMS na kolistin v průběhu uchovávání vzorků před analýzou, která pak vede k falešně vyšším detekovaným hodnotám. Logickým dů‑
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=