Trendy v hojení ran jsou obvykle spojeny s následným či předchozím vytvořením tzv. pozičních dokumentů (doporučené postupy Evropské asociace asociací hojení ran = EWMA, Světové unie společností hojení ran = WUWHS nebo Evropského panelu pro prevenci a léčbu dekubitů = EPUAP aj.). Příspěvek se orientuje na několik oblastí v hojení ran, které nejsou v klinické praxi novinkami. Přesto čas od času dochází v této specializaci k větší koncentraci na daný problém, avšak s možností nových řešení včetně ovlivnění pomocí materiálů určených k hojení ran.

Akutní infekce močových cest je v dospělé populaci velmi častým onemocněním. Platí zde, že mnohem větší zdravotní potíže než infekce akutní přinášejí chronické a recidivující bakteriální infekce. Tvorba biofilmu je významným faktorem, který umožňuje delší přežívání bakterií a také významně ztěžuje léčbu bakteriálních infekcí. Vzhledem k omezeným možnostem antibakteriální terapie je pochopitelné hledání dalších možností, jak pacientům účinně pomoci. Tyto možnosti již tradičně nabízí fytofarmaka, tedy rostlinné léčivé přípravky. Sdělení se věnuje možnostem registrovaných léčiv rostlinného původu v léčbě akutních infekcí močových cest.

Chřipka a nachlazení jsou infekční onemocnění, postihující všechny věkové skupiny populace, zejména v chladnějších měsících roku. Příznaky, jakými jsou zvýšená teplota, bolest, kašel a rýma, lze sledovat u obou nemocí, liší se svou intenzitou a charakterem. Samoléčba příznaků chřipky a nachlazení probíhá v nekomplikovaných případech symptomaticky.

Infekce močových cest představují spolu s respiračními infekcemi nejčastější zánětlivé onemocnění člověka. S ohledem na současnou situaci antibiotické rezistence jsou u nekomplikovaných recidivujících infekcí močových cest doporučovány i neantibiotické strategie léčby. Doporučením vhodných režimových opatření podpořených správně vybraným volně prodejným léčivým přípravkem, léčivou čajovou směsí nebo doplňkem stravy je možné efektivně naplnit neantibiotické strategie. Současné znalosti mikrobiomu jako modulátoru řady onemocnění přináší předpokládané pozitivní využití probiotik a bakteriálních lyzátů jako zajímavou alternativu u nekomplikovaných recidivujících infekcí močových cest.

V rámci samoléčby běžných trávicích obtíží poskytuje lékárna místo prvního kontaktu lékárníka či farmaceutického asistenta s pacientem. Na základě pohovoru s pacientem je důležité vybrat vhodný přípravek, doporučit jeho správné užívání a podat informaci o nefarmakologických a dietních opatřeních, vedoucích k léčbě trávicích obtíží. Je nutné i zvážení doporučení návštěvy lékaře v případě závažných či dlouhodobých potíží. Článek tematicky zpracovává možnosti lékárenské péče o pacienta s průjmovým onemocněním, zácpou a pyrózou.

Období klimakteria je provázeno četnými symptomy, které negativně ovlivňují kvalitu života žen a často vedou k návštěvě odborníka. V ordinaci lékaře nebo v lékárně je důležité zvolit vhodnou léčebnou strategii na základě individuálního posouzení prospěšnosti a rizika farmakoterapie. V současné době je k dispozici poměrně široké spektrum přípravků, které je možné použít k řešení klimakterických symptomů. Cílem článku bylo ukázat terapeutické možnosti léčivých přípravků vázaných na lékařský předpis a volně prodejných léčivých přípravků, které ovlivňují příznaky klimakteria. Druhotným záměrem bylo uvést přehled dostupných doplňků stravy a diskutovat jejich možné využití v klimakteriu.

Brexpiprazol je antipsychotikum druhé generace, které je parciálním agonistou serotoninových 5-HT1A a dopaminových D2 receptorů a antagonistou serotoninových 5-HT2A receptorů. Brexpiprazol byl účinný v léčbě schizofrenie v dávkách 2–4 mg/d a také jako přídavek k antidepresivu v léčbě rezistentní depresivní poruchy v dávkách 2–3 mg/d. Dle Evropské lékové agentury je schválen pro léčbu schizofrenie dospělých jedinců, ale není schválen pro přídatnou léčbu k antidepresivům v léčbě depresivní poruchy jako v USA. Nejčastějším nežádoucím účinkem je akatizie a zvýšení hmotnosti. Výhodou léku je podávání 1× denně, dobrá snášenlivost a absence nežádoucích účinků na prodloužení QTc intervalu i sexuální funkce.

Infekce dýchacích cest představují jeden z nejčastějších důvodů návštěv praktických lékařů a pediatrů. Obvykle jsou virové etiologie, ale druhotná bakteriální infekce je častá. Důležité je u recidivujících infekcí zjistit příčinu, která vede k opakujícím se epizodám těchto zánětů. Přidružené choroby – diabetes mellitus, ischemická choroba srdeční, chronická obstrukční plicní nemoc, onemocnění jater, ledvin, nádorové onemocnění, imunosupresivní léčba při různých jiných chorobách – představují závažný rizikový faktor, který může onemocnění dýchacích cest vážně zkomplikovat až do situace život ohrožujícího stavu. Preventivní přístup a adekvátní léčba mohou tyto průběhy pozitivně ovlivnit.

Pacienti s Parkinsonovou nemocí (PN), která je častou neurodegenerativní poruchou, trpí nejen poruchami hybnostmi, ale též duševními poruchami, včetně poruch chování a psychózou. Tyto poruchy jsou těsně spojeny s dopaminergní léčbou PN. I když příznaky těchto poruch jsou známy, řada pacientů pravděpodobně není včas diagnostikována. Dalším problémem jsou lékové interakce, neboť pacienti s PN jsou léčeni pro přidružená onemocnění obvykle jinými lékaři, kteří si nemusejí být vždy vědomi lékových interakcí antiparkinsonik nebo antipsychotik s jinými běžně předepisovanými léky. Tento článek seznamuje lékařskou veřejnost s těmito problémy a ukazuje možná řešení.

Probiotika jsou živé organismy, které aplikovány v přiměřeném množství příznivě ovlivňují zdravotní stav hostitele. Jedná se
hlavně o bifidobakterie, laktobacily, streptokoky, enterobakterie, Bacillus coagulans a Saccharomyces boulardii. Na českém trhu
existují stovky doplňků stravy s obsahem probiotik, ve kterých se i zkušený lékárník obtížně orientuje. V článku jsou shrnuty
zajímavé informace pro praxi včetně příkladů probiotik. Dále je zmíněna problematika cestovatelských průjmů.

Běžným onemocněním postihujícím nejen dospělou populaci je dermatofytóza kůže nohou (atletická noha) – tinea pedis. Článek
shrnuje možnosti samoléčby volně dostupnými registrovanými přípravky. Jsou zde popsána preventivní opatření zvyšující efektivitu
léčby a chránící pacienta před recidivou.

Opalování je oblíbenou aktivitou v letních měsících, převážně na dovolených. Sluneční záření má ale kromě pozitivních účinků
na lidské zdraví i účinky negativní, před kterými bychom se měli chránit. Na trhu je dostupné velké množství opalovacích
krémů (sunscreeny) s širokou škálou ochranného faktoru (sun protect factor – SPF). Sunscreeny však nejsou jedinou vhodnou
fotoprotekcí před negativními vlivy slunečního záření.

Glukokortikoidy jsou nejsilnější známé protizánětlivé látky. Jejich uplatnění v různých lékařských oborech je široké. V následujícím sdělení
je věnován prostor dermatologické receptuře. Článek se zabývá aspekty ovlivňujícími vstřebávání lokálních kortikosteroidů z vehikul,
klasifikací jednotlivých látek podle síly účinku a uvádí poznámky k terapeutickému indexu vybraných sloučenin. Z hlediska individuální
přípravy jsou uvedeny galenické vlastnosti lokálních kortikosteroidů a možnosti formulace léčivých látek do magistraliter přípravku
v obecné rovině. Uvádí se také faktory ovlivňující stabilitu. Text je doprovázen příklady konkrétních, v praxi používaných receptur.

Osteoporóza je považována za civilizační chorobu s vysokou prevalencí, a to nejen v průmyslově vyspělých zemích. Jedná se o chronické onemocnění skeletu, které je charakterizované sníženou mechanickou odolností kostní tkáně. Snížená pevnost kostí je důsledkem změn množství a kvality kostní hmoty a predisponuje ke zvýšenému riziku zlomenin. Nejdůležitějším preventivním faktorem je tvorba co největšího množství kostní hmoty zejména během prvních dvou dekád života, až do dosažení maximálního množství kostní hmoty (peak bone mass). Toho lze dosáhnout intenzivní, ale přiměřenou fyzickou aktivitou a dostatečnou výživou, zahrnující hlavně vápník, vitamin D a bílkoviny. Diagnostika osteoporózy se provádí jednak pomocí laboratorních markerů, ale hlavně pomocí dvouenergiové rentgenové absorpciometrie. U žen je nejčastější formou osteoporóza postmenopauzální, která je způsobená deficitem estrogenů. U mužů je ekvivalentem osteoporóza z deficitu testosteronu. Sekundární osteoporóza se rozvíjí nejčastěji jako důsledek terapie glukokortikoidy, malnutrice, imobilizace, onemocnění jater a ledvin.

Nespavost je definována jako přetrvávající potíž s iniciací, trváním nebo kvalitou spánku při zachování podmínek ke kvalitnímu spánku, která ovlivňuje kvalitu života, denní fungování a působí i somatické příznaky. Mezinárodní klasifikace poruch spánku a bdění rozděluje nespavost na chronickou (trvání minimálně 3 měsíce, minimálně 3× do týdne) a akutní. Chronická nespavost postihuje minimálně 5–10 % populace. V terapii insomnie je na prvním místě doporučována nefarmakologická léčba – psychoterapie. Nejlepší efekt dosahuje kognitivně behaviorální terapie. Teprve pokud tato terapie není účinná nebo se na ní pacient nehodí, je indikována medikace. Poslední doporučení Americké spánkové akademie (AASM) redukovalo seznam doporučených hypnotik – suvorexant (agonista orexinových receptorů), eszopiklon, zaleplon, zolpidem (agonisté benzodiazepinových receptorů), triazolam, temazepam (benzodiazepiny), ramelteon (melatoninový agonista) a doxepin (antidepresivum). U ostatních preparátů (trazodon, tiagabin, melatonin, tryptofan, valeriana, difenhydramin) AASM nedoporučuje jejich užívání k léčbě nespavosti, event. pouze v off -label indikaci. Podle doporučení vydaného Evropskou společností pro výzkum spánku jsou k léčbě krátkodobé nespavosti (≤ 4 týdny) vhodné benzodiazepiny, agonisté benzodiazepinových receptorů a některá antidepresiva, k dlouhodobé terapii však tyto látky doporučovány nejsou. Ostatní hypnotika (antihistaminika, antipsychotika, melatonin) nejsou doporučována pro léčbu nespavosti.

Familiární hypercholesterolemie (FH) je nejčastějším autozomálně dominantním dědičným onemocněním vedoucím ke zvýšeným hodnotám celkového i LDL cholesterolu (LDL-C). Rozlišujeme 2 formy této nemoci, a to heterozygotní (heFH) a vzácnou homozygotní (hoFH). Onemocnění může být dlouho asymptomatické, prvním projevem bývá často až manifestace KVO, nejčastěji ICHS, k čemuž dochází dříve než u běžné populace. Základním kamenem diagnostiky je anamnéza (zvláště rodinná a osobní) a důkladné fyzikální vyšetření. Stanovení pravděpodobnosti diagnózy FH provádíme pomocí skórovacích systémů, v ČR je nejčastěji používaným Dutch Lipid Clinic Network Criteria. V případě podezření na FH je indikované odeslání pacienta do specializovaného centra sítě MEDPED (Make Early Diagnoses to Prevent Early Deaths in MEDical PEDigrees). Lékem první volby jsou statiny, přičemž preferujeme novější generace s dlouhým poločasem účinku, jako jsou atorvastatin nebo rosuvastatin. Při nedostatečném efektu terapie maximální dávkou statinu nebo při statinové intoleranci nasazujeme ezetimib. Zásadní přelom v léčbě FH představuje biologická terapie – v současnosti je jistě nejvíce skloňovaným zástupcem této skupiny inhibitor PCSK9, který vede ke snížení LDL-C o více než 60 %.

Vitiligo je kožní onemocnění projevující se vznikem bílých, ostře ohraničených makul na kůži. Je obvykle diagnostikováno klinicky, i když v případě nejasností lze využít i Woodovy lampy či kožní biopsie. V současné době existuje řada možností v terapii vitiliga, k dispozici jsou lokální přípravky, fototerapie i chirurgická léčba. Lokální kortikosteroidy nebo topické imunomodulátory pro lokalizované vitiligo a fototerapie pro generalizované vitiligo jsou považovány za první volbu. Vzhledem k tomu, že léčba často trvá dlouhou dobu, a ne vždy je výsledek kosmeticky přijatelný, setkáváme se u pacientů s frustrací a zvýšeným psychickým stresem, proto je dobré nezapomínat, že psychoterapie má při léčbě vitiliga také svou pozitivní roli.

Léčivé účinky česneku kuchyňského (Allium sativum L.) jsou známy již tisíce let. Černý česnek se získává ze syrového česneku, který se nechá při vysoké teplotě a vlhkosti po určitou dobu fermentovat. Na rozdíl od syrového česneku postrádá černý česnek typickou štiplavou chuť a aroma. Během fermentace se nemění jen senzorické vlastnosti, ale i chemické složení. Ve srovnání se syrovým česnek obsahuje černý česnek větší množství látek s antioxidačním účinkem, jako jsou polyfenoly, flavonoidy a organické sloučeniny síry včetně stabilních ve vodě rozpustných látek S‑allylcysteinu a S‑allylmerkaptocysteinu. Tyto látky vykazují široké spektrum léčivých účinků a černý česnek tak můžeme právem označit jako funkční potravinu.

Dyspepsie je jednou z nejčastějších příčin návštěvy lékárny či lékaře. Jde o heterogenní skupinu nepříjemných příznaků týkajících
se zažívacího traktu, břicha, přijmu stravy a vyprazdňování. Náplní první části práce je stručný přehled o problematice
zažívacích potíží, zejména potom funkčních poruch, a jejich stručná klasifikace. Dále jsou shrnuty možnosti terapie. STW 5
(Iberogast®) je kombinovaný bylinný přípravek, volně prodejný v lékárnách. Jedná se o účinný, bezpečný a dobře tolerovaný
lék. Druhá část práce se zabývá jeho složením a souhrnem dat o jeho účinnosti a bezpečnosti.

Samoléčba bolestivých stavů pohybového ústrojí představuje častý stesk pacienta přicházejícího do lékárny. Pro léčbu tohoto druhu bolesti můžeme volit buď perorální nebo topické formy nesteroidních protizánětlivých léčiv (NSAID). Vzhledem k tomu, že perorálně užívaná léčiva ze skupiny NSAID mají systémové nežádoucí účinky a možné lékové interakce, je vhodné ve většině případů pacientovi doporučit jako první volbu topickou lékovou formu. K výhodám topických lékových forem NSAID patří selektivní působení v postiženém místě a minimalizace rizik systémových nežádoucích účinků, jako jsou např. gastrointestinální komplikace. V lékárně je poskytnuto poradenství spojené s volbou vhodného volně prodejného přípravku v optimální lékové formě s ohledem na individuální potřeby pacienta. Hlavní role lékárníka spočívá v podání informací o správné aplikaci a doporučené délce používání daného léčivého přípravku.

Prevalence hyperurikemie a dny v populaci narůstá. K dosažení cílových hodnot hladiny kyseliny močové je nutná optimální spolupráce
pacienta a lékaře. Vedle dietních opatření patří mezi základní používaná léčiva alopurinol ze skupiny urikostatik. V indikovaných
případech jej lze s výhodou kombinovat s lesinuradem, novým přípravkem ze skupiny urikosurik. Výhodou této fixní kombinace léčiv
s různým mechanismem účinku je vedle zlepšené spolupráce pacienta prokazatelná účinnost při příznivém bezpečnostním profilu.

Obecně je antibiotickou rezistencí míněna schopnost bakterií přežívat v podmínkách stanovené koncentrace daného antibiotika. Vzrůstající rezistence bakterií k antibiotikům je v současnosti závažným problémem, ohrožuje další používání antibiotik pro léčbu infekcí. Vzrůstá rezistence k rezervním lékům pro závažné stavy způsobené grampozitivními i gramnegativními bakteriemi, k vankomycinu a karbapenemům; nově i ke kolistinu, který je u některých kmenů pseudomonád posledním antibiotikem, testovaným v kategorii citlivý. Zvýšené podávání antibiotik vede ke zvýšenému výskytu rezistentních kmenů (vzniká tzv. selekční tlak antibiotik). Antibiotika by tak měla být používána zodpovědně. Základem antibiotické terapie je proto odběr validního klinického materiálu na mikrobiologická vyšetření, která rozhodnou o vhodnosti antibiotické léčby a umožní antibiotickou léčbu cílenou, nejlépe antibiotiky s úzkým spektrem. Výskyt multirezistentních bakterií v klinickém materiálu nemusí nutně znamenat zahájení antibiotické terapie – multirezistentní kmeny mohou být pouhou kolonizací pacienta a nevyvolávají probíhající infekce.

Chřipka a nachlazení jsou infekční onemocnění, postihující všechny věkové skupiny populace, zejména v chladnějších měsících
roku. Příznaky, jakými jsou zvýšená teplota, bolest, kašel a rýma, lze sledovat u obou nemocí, liší se svou intenzitou a charakterem.
Samoléčba příznaků chřipky a nachlazení probíhá v nekomplikovaných případech symptomaticky.

Monoklonální protilátky (Monoclonal Antibodies, MAbs) patří mezi nejrychleji se rozvíjející typy biologik pro řadu různých indikací, využívající různé mechanismy účinku. Trendem ve vývoji nových MAbs je obměna jejich základní struktury, vedoucí k vylepšení terapeutického profilu nebo alespoň farmakokinetických vlastností. Kromě základních typů protilátek jsou dnes už pro klinické použití dostupné jejich biosyntetické i polosyntetické modifikace. Z biosyntetických zásahů se jedná např. o změny v cukerné části molekuly, nebo záměnu několika aminokyselin v konstantních regionech řetězců. Využívají se i samotné varia bilní fragmenty protilátek, buď volné nebo s navázanými polyethylglykolovými jednotkami velikosti 20–40 kDa. Z polosyntetických obměn patří mezi nejvíce využívané příprava konjugovaných protilátek (Antibody -Drug Conjugates, ADC), kdy protilátka, kromě své vlastní biologické aktivity, má především funkci transportního prostředku. Konjugované molekuly nebo částice mají zpravidla cytotoxickou aktivitu, a zvyšují tak účinnost protilátky dalším přidaným mechanismem, a to selektivně jen vůči buňkám nesoucím cílový antigen. Konjugovány mohou být i komplexotvorné molekuly, následně komplexující radionuklid, případně bakteriální či rostlinné toxiny.

Monoklonální protilátky a celkově biologická léčiva přinášejí velkou výzvu v léčbě řady onemocnění. Pokrok v tvorbě monoklonálních protilátek
nám přináší nástroj, který umožňuje ovlivňovat patologické imunitní pochody na různých úrovních. S příchodem humanizovaných
a humánních protilátek dochází k významnému zlepšení jejich bezpečnostního profilu. Článek stručně shrnuje biologická léčiva používaná
v neonkologických indikacích.

Léčba různých typů nemocí může být spojena s řadou nežádoucích vedlejších účinků léčiv. Léčiv, které mohou způsobit onemocnění plic, stále přibývá. Je to dáno nejen vývojem nových léků, ale také využitím moderních diagnostických prostředků, které umožňují přesnější vyšetření. Základem diagnostiky polékového poškození je identifikace léku, který s určitou pravděpodobností mohl vyvolat plicní postižení. Najít jej mezi dalšími léky, které pacient užívá a zároveň odlišit polékové poškození od možné exacerbace stávajícího plicního onemocnění, je složité. Mezi nejčastější léčiva, která poškozují plicní parenchym, patří např. amiodaron, cytostatika, imunosupresiva, antibiotika a léky užívané k biologické léčbě systémových onemocnění nebo nádorů. Polékové poškození plic může probíhat akutně nebo subakutně/chronicky. Je zpravidla reverzibilní po vysazení kauzálního léčiva nebo při včasném zahájení terapie. Potíže se neliší od jiných plicních nemocí (kašel, někdy s vykašláváním krve, dechové potíže, dušnost a bolesti na hrudníku). Klinické formy ani radiologické nebo patologické změny, které by svědčily pro specifický fenotyp polékového poškození, nejsou známy. Nejčastěji je patrné postižení intersticia s různými fenotypy intersticiálních plicních procesů (IPP). Polékové postižení plic však může vést i k onemocnění dýchacích cest nebo pleury. Seznam léčiv, které představují riziko plicního onemocnění, je přehledně uveden na www.pneumotox.com.