Nejčastějším původcem zánětu močových cest je bakterie Escherichia coli, která se přirozeně vyskytuje v zažívacím traktu. Bakterie
se dostanou močovou trubicí do močového měchýře, kde dochází k jejich zmnožení, což má za následek rozvoj močové
infekce. V článku jsou uvedeny nejčastější příznaky zánětu močových cest, možnosti jejich nefarmakologické i farmakologické
prevence a léčby.

Článek podává informaci o současném vývoji názorů na prevenci osteoporózy. Poukazuje na vývoj názorů v tomto směru, který se dnes v moderní medicíně posouvá od primární prevence k sekundární. Smysl primární prevence je prodloužit geneticky predefinovanou dobu růstu kostní tkáně, pomáhá zamezit časné osteoporóze a působí hlavně proti tzv. vysokoenergetickým zlomeninám. Měli by ji dnes provádět hlavně praktičtí lékaři ve spolupráci s pacientskými institucemi a nejrůznějšími, nejčastěji neziskovými, organizacemi. Podstatou primární prevence je životní styl, strava a fyzická činnost. Strava by měla obsahovat dostatek energie, proteinů, vitaminu D a vápníku. Lze při této prevenci velmi často používat uniformních doporučení odborných společností. Sekundární prevence byla vyhlášena jako celosvětový program na kongresu ESCEO v roce 2013 v Římě. Do této prevence vstupuje již specializovaná péče o osteologické pacienty formou léčby. Zásadní rozdíl od primární péče je, že se jedná již o pacienty většinou se závažným chronickým hendikepujícím onemocněním a s prodělanou nízkoprahovou zlomeninou, buď bez nebo s operačním řešením. Pacienti bývají většinou polymorbidní. Tato preventivní opatření u takovýchto pacientů jsou zásadně individuál ní a měla by se z toho důvodu odehrávat ve spolupráci a pod vedením specializovaného pracoviště. Individuální jsou také dávky vápníku a vitaminu D. Článek tak podává podrobněji informace o stavu ve světě a také o stavu této problematiky v České republice.

Hypolipidemika jsou jedna z celosvětově nejvíce předepisovaných léčiv. V roce 2016 vyšla nová odborná doporučení Evropské kardiologické společnosti (ESC) pro prevenci kardiovaskulárních onemocnění v klinické praxi a také nová společná doporučení ESC a EAS (Evropské společnosti pro aterosklerózu) pro management dyslipidemií, ve kterých se objevilo několik změn oproti předchozí verzi doporučení. Jde například o změny v kategorizaci pacientů do jednotlivých skupin kardiovaskulárního rizika a některé změny v cílových hodnotách LDL-cholesterolu. Dosahování těchto cílových hodnot, které je většinou velmi obtížné či nemožné u pacientů s familiární hypercholesterolemií, by měl usnadnit příchod velmi účinné skupiny hypolipidemik, PCSK9 inhibitorů.

Alzheimerova choroba je nejčastější příčinou demence. Pro účelnou léčbu je třeba včasná a přesná diagnostika. K symptomatické terapii jsou využívány inhibitory acetylcholinesterázy, v pozdějších fázích také memantin. Součástí demence bývají neuropsychiatrické symptomy, jsou častou příčinou institucionalizace a stresu pacienta i pečovatelů. Snažíme se zjistit a odstranit jejich příčinu, v léčbě preferujeme nefarmakologický přístup. Při neúčinnosti režimových opatření lze volit vybraná antidepresiva, antipsychotika, anxiolytika, případně další látky. Následující přehled pojednává o rozdílech v účinnosti a bezpečnosti mezi jednotlivými látkami a upozorňuje na možná rizika, která jsou s terapií spojená.

Únava bývá obvykle definována jako subjektivní pocit zemdlenosti, nedostatku energie a vyčerpání. Neschopnost najít správnou
míru a formu odpočinku je příčinou mnoha onemocnění, může vést např. k porušené obranyschopnosti vůči infekcím, dysfunkci
a onemocnění kardiovaskulárního systému, gastrointestinálním, urogenitálním a autoimunitním chorobám, bolestem v zádech
i onkologickým onemocněním. Základem terapie chronické únavy je zjištění objektivních příčin jejího vzniku a jejich odstranění.
V tomto článku je zmiňována hlavně podpůrná léčba registrovanými fytofarmaky.

Kontaktní čočky jsou v dnešní době široce rozšířenou a hojně používanou korekční pomůckou. Pro jejich pohodlné a bezpečné
nošení je ovšem nutné o čočky správně pečovat a dodržovat určité zásady, které pomáhají bránit rozvinutí možných
infekčních i neinfekčních komplikací. Pro péči o kontaktní čočky používáme různé roztoky, jejichž výběr je nutné přizpůsobit
individuálním potřebám nositele.

Při každodenní praxi v lékárně se setkáváme s pacienty, kteří si vyzvedávají předepsaná analgetika nebo potřebují poradit s výběrem vhodného volně prodejného léku proti bolesti. Lékárník má povinnost informovat pacienta o správném a bezpečném užití léčivého přípravku a o podmínkách jeho uchovávání. Správným dispenzačním minimem podpoří účinnost analgetické léčby a doplněním informací o možných nefarmakologických metodách pomůže pacientovi v jeho přístupu k léčbě bolesti. Článek přináší souhrn farmaceutické péče o pacienty podstupující léčbu jak opioidními analgetiky, tak léky ze skupiny NSAID. Popsána je rovněž historie týkající se přístupu k léčbě bolesti a historie vývoje a výzkumu léčiv, používaných v terapii bolesti.

Stárnutí kůže je multifaktoriální proces, který nastupuje v průběhu třetího desetiletí života každého jedince. Podílí se na něm
jak faktory genetické, tak faktory vnějšího prostředí. V následujícím textu jsou popsána základní specifika péče o zralou pleť.
Důraz je rovněž kladen na prevenci, která je klíčová v ovlivnění vzhledu pokožky v pozdějším věku.

Alzheimerova choroba je nejčastější formou demence. Farmakoterapie se odvíjí od včasné diagnostiky a nasazení kognitiv, která zpomalují průběh onemocnění. K symptomatické terapii jsou využívány inhibitory acetylcholinesterázy, v pozdějších fázích také memantin. Neuropsychiatrické symptomy demenci doprovázejí velice často a jsou příčinou stresu pacienta, pečovatelů a institucionalizace. V jejich léčbě je nezbytné identifikovat či odstranit spouštěcí faktor, poté může být nasazena účinná léčba, preferenčně nefarmakologická. Při neúčinnosti režimových opatření lze volit vybraná antidepresiva, antipsychotika, anxiolytika, případně další látky. Následující přehled pojednává o rozdílech v účinnosti a bezpečnosti mezi jednotlivými látkami a upozorňuje na možná rizika, která jsou s terapií spojená.

Vedolizumab je humanizovaná monoklonální IgG1 protilátka určená k léčbě nemocných s ulcerózní kolitidou a Crohnovou chorobou. Inhibuje
α4β7 integrin, a tak selektivně blokuje přilnutí leukocytů (aktivovaných GIT -tropních lymfocytů) k cévní stěně a migraci do střevní
submukózy, a tím brání patologickému zánětu v trávicí trubici. Účinnost vedolizumabu byla prokázána jak ve studiích, tak i v reálné klinické
praxi, zejména u ulcerózní kolitidy. Výborný bezpečnostní profil, nový mechanismus účinku a klinická potřeba nové léčby idiopatických
střevních zánětů vedla k rychlému zabydlení vedolizumabu v klinické praxi.

Pacienti s Parkinsonovou nemocí (PN), která je častou neurodegenerativní poruchou, trpí nejen poruchami hybnostmi, ale též duševními poruchami,
včetně poruch chování a psychózou. Tyto poruchy jsou těsně spojeny s dopaminergní léčbou PN. I když příznaky těchto poruch jsou
známy, řada pacientů pravděpodobně není včas diagnostikována. Dalším problémem jsou lékové interakce, neboť pacienti s PN jsou léčeni
pro přidružená onemocnění obvykle jinými lékaři, kteří si nemusejí být vždy vědomi lékových interakcí antiparkinsonik nebo antipsychotik
s jinými běžně předepisovanými léky. Tento článek seznamuje lékařskou veřejnost s těmito problémy a ukazuje možná řešení.

V současné době existují v celém v světě miliony lidí závislých na benzodiazepinech. Forma somatické i psychické závislosti znemožňuje okamžité vysazení léčiv. Jedním z dlouhodobě osvědčených léčebných postupů je převedení pacientů na diazepam, který má dlouhý biologický poločas. Po stabilizaci následuje postupné snižování dávek až do stavu placeba. Vhodnou lékovou formou se jeví tvrdé želatinové tobolky, ve kterých mohou být kromě diazepamu obsaženy i další adjuvantní léčiva z řady antipsychotik, antidepresiv a betablokátorů, zmírňujících abstinenční příznaky. Vzhledem k nízkým dávkám léčiv musí mít tobolky vyhovující obsahovou stejnoměrnost dle požadavků ČL 2017. V běžné lékárenské praxi se nepodařilo tomuto požadavku vyhovět. Při použití vhodného plniva a běžného kuchyňského mixéru je ale možné požadavek splnit. Výsledkem jsou tobolky s obsahem diazepamu v rozsahu 2,125 až 0,492 mg, určené ke snižování dávky o 15 %. Zvolená technologie zaručí způsobilost procesu, a je tedy schopna produkovat/vyrábět tobolky v rámci tolerovaného rozmezí hodnot pro hmotnostní a obsahovou stejnoměrnost.

Cestovní lékárničku je potřeba vybavit účelně, ale zároveň jsou požadavky kladeny na její co nejmenší velikost. Následující text by měl sloužit jako vodítko, jaké položky lze do cestovní lékárničky zařadit v závislosti na požadavcích cestovatele. Popisuje také, jak vhodně skladovat léčivé přípravky během cestování.

Při tzv. selfmonitoringu pacient sám sleduje určité parametry s cílem zjistit efekt léčby. V případě pacientů s diabetem se jedná především o glykemický selfmonitoring pomocí osobního glukometru. Pacienti jsou edukováni, aby znali cílové hodnoty glykemie a v případě inzulinoterapie byli schopni si i sami dávku inzulinu dle potřeby upravit. Pacienti provádějí nejen náhodná měření, ale i systematické tzv. glykemické profily, aby zhodnotili nejen lačnou glykemii, ale i glykemii postprandiální a glykemii v noci. V článku je rozebírána i tzv. kontinuální monitorace koncentrace glukózy, která představuje nejmodernější formu glykemického selfmonitoringu. Tento postup, který je využíván zatím především pacienty s diabetem 1. typu, umožňuje dále zlepšit kompenzaci diabetu a přitom zvyšuje pacientovo bezpečí (zejména díky časnému varování před hypoglykemií). Pacient při tomto typu selfmonitoringu zná nejen koncentraci, ale i trend vývoje glykemie (správně řečeno koncentrace glukózy v intersticiu). V článku jsou zmíněny i další formy selfmonitoringu, které by pacient s diabetem neměl opomíjet (sledování produkce ketolátek, dále pak sledování vývoje hmotnosti, obvodu pasu, energetického příjmu a výdeje či krevního tlaku).

Článek se zaměřuje na možnosti samoléčby vybraných onemocnění dutiny ústní – recidivujících aft, zápachu z úst, xerostomie
a mechanického poškození sliznice dutiny ústní. Zmíněna je nejen symptomatická terapie, ale i režimová opatření.

V léčbě pacientů s diabetem (1. i 2. typu, příp. i ostatních typů diabetu) se významně uplatňují léky, které je nutné podávat parenterálně. Konkrétně si pacienti aplikují tyto léky subkutánně. Kromě inzulinu patří do této skupiny v diabetologii i GLP-1 analoga a glukagon (tj. záchranná medikace pro případ hypoglykemického bezvědomí). Podávání těchto léků vyžaduje přesnost dávkování, šetrnou a jednoduchou aplikaci, opatření proti zanesení infekce. Tyto požadavky musí aplikační pomůcky splňovat a zanedbáno nemůže být ani estetické hledisko. Aplikační pomůcky jsou buď jednorázové, nebo pro opakované použití. V článku je rozebrána současná situace stran jehel a stříkaček používaných diabetickými pacienty, inzulinových (a jiných aplikačních) per a inzulinových pump. Tento rozbor je doplněn o historické ohlédnutí za vývojem těchto pomůcek, které mají usnadnit každodenní život pacientům s diabetem.

Pálení žáhy, pocit těžkosti a tlaku, říhání, tedy symptomy gastroesofageálního refluxu jsou často předmětem samoléčby. Hlavní
příčinou refluxu se jeví být přechodné oslabení stahu dolního jícnového svěrače, v důsledku čehož se může prodloužit doba
kontaktu kyselého žaludečního obsahu a jícnové sliznice. To je podstatou výše uvedených symptomů. Shrnuty jsou farmakologické
možnosti ovlivnění stahu jícnového svěrače a kyselosti žaludečního obsahu s cílem výběru optimální terapie v závislosti
na charakteru obtíží popisovaných pacientem, jeho komorbiditách, souběžné medikaci a možných nežádoucích účincích léčiv.

Proproteinová konvertáza typu subtilisin-kexin 9 (PCSK9) má na starosti především ukončení recyklace receptoru pro LDL částice. To má za následek zvýšení hladiny těchto lipoproteinů, což následně zcela zásadním způsobem přispívá k rozvoji aterosklerotických změn ve stěně cév. Zvyšuje se tak kardiovaskulární morbidita i mortalita. Nová léčiva na bázi monoklonálních protilátek jako alirokumab nebo evolokumab patří mezi inhibitory PCSK9. Jejich podáváním dochází k dramatickému snížení LDL částic až o 50–60 %. Vzhledem k tomu, že Česká republika patří mezi země s vysokou kardiovaskulární úmrtností, je uvedení těchto nových léčiv do klinické praxe jedním z klíčových mezníků v terapii vysokých hladin lipidů a zlepšení tohoto negativního stavu.

Lékové interakce patří k hlavním rizikům farmakoterapie ve všech vyspělých zemích. Pacienti užívající větší počet léků mají někdy obavy, zda jimi užívané kombinace léků jsou bezpečné. Webová poradna provozovaná AIFP podává pacientům základní informace, zda příslušné kombinace léků jsou v zásadě bezpečné, nebo zda přináší určité riziko. Seznamy užívaných léků, které pacienti do poradny zaslali, byly zhodnoceny experty za pomoci elektronické Databáze lékových interakcí DrugAgency, a. s. Pacientům byly zaslány odpovědi a nalezené lékové interakce a duplicity léků byly uloženy do anonymní databáze dotazů. Z celkem 29 263 dotazů v 10 223 případech byla identifikována alespoň jedna klinicky významná léková interakce. Nejčastějšími interagujícími léky byly antiagregancia a antikoagulancia, léky ovlivňující renin-angiotenzinový systém, NSA, kardiovaskulární léky a antidepresiva. Celkem bylo identifikováno 2 850 lékových duplicit. Informace z tohoto průzkumu mohou lékařům pomoci identifikovat nejčastější lékové interakce, aby si osvěžili znalosti, jak příslušné situace v každodenní praxi zvládat správným způsobem.

Celoživotní vzdělávání lékárníků je pro všechny britské lékárníky povinné. Řídí se profesním řádem britské lékárnické komory a vychází
z myšlenky kontinuálního profesního rozvoje – Continuing Professional Development (CPD). Náplní CPD může být jakákoli oblast vedoucí
ke zvýšení kvality a bezpečnosti individuální praxe lékárníka. Základním nástrojem pro samotné CPD a jeho zaznamenávání je model „CPD
cyklu“. CPD může být uskutečňováno jakýmkoli způsobem, nejčastěji však formou vzdělávacích akcí, samostudia, e-learningu a analýzy
vlastní praxe. Ačkoli je CPD podporováno a je efektivní, komora v současnosti pracuje na jeho zkvalitnění.

Podání intramuskulární injekce benzathin benzylpenicilinu (benzathin PNC G) je spojeno s bolestivostí či dyskomfortem, které mohou vést k non‑adherenci v léčbě. Toto riziko může být výraznější u dětí a adolescentů a je tedy nezbytné bolest minimalizovat, zejména při nedostupnosti léčivých přípravků (LP) obsahujících vedle benzathin PNC G další složku zmírňující bolestivost. Předkládaný text popisuje na základě publikované literatury dva postupy, které mohou bolest snížit, a to i u pediatrické populace. Jednak smísení dvou dostupných monokomponentních LP obsahujících benzathin a prokain PNC G, a jednak použití roztoku lidokainu pro rekonstituci injekčního prášku benzathin PNC G. Doklady uvádějící oba postupy nenaznačují snížení bezpečnosti ani požadované sérové koncentrace PNC G. Na závěr je zmíněna i naše klinická zkušenost.

K rozšiřování rezistence dosud citlivých kmenů bakterií vůči antibiotikům, spojené se stále rostoucí spotřebou antibiotik jak v humánní, tak veterinární medicíně, dochází rychleji, než k udělování registrací a zavádění nových molekul antibiotik do klinické praxe. Vývoj nových molekul antibiotik je obtížný, finančně a časově velmi náročný. I přesto za posledních 15 let bylo registrováno 30 nových molekul antibiotik a více jak 10 molekul je v procesu klinického hodnocení fáze III. V nejbližších letech lze očekávat další nové registrace na poli antimikrobiálních léčiv. Článek přehledně popisuje jednotlivá nová antibiotika schválená od roku 2000. Tento přehledový článek také stručně shrnuje aktuální stav v klinickém výzkumu v oblasti antibiotik.

Zelené potraviny jsou řasy, bakterie a trávy s vysokým obsahem mikroživin a bílkovin. Ve sdělovacích prostředcích a propagačních materiálech jsou označovány jako superpotraviny a mají být prevencí i terapií mnoha zdravotních potíží včetně těch nejzávažnějších. Pojem zelené potraviny a superpotraviny není jednoznačně odborně vymezen. Studií, které sledují nejrůznější dílčí efekty působení zelených potravin, je dostatek. Většinou se však jedná o laboratorní práce bez potvrzení účinků v rozsáhlých klinických humánních studiích. O to více zpráv o zázračném působení zelených potravin koluje v populárních médiích a na sítích. Obsah živin v relaci k množství zelených potravin, které je reálné konzumovat, není až tak výjimečný. I přes vysoký obsah mnoha živin je proto konečný efekt užívání doplňků zelených potravin pochybný, a to zejména ve vztahu k jejich poměrně vysoké ceně. Je navíc možné zajistit mnohé z živin běžnějšími a chuťově přijatelnějšími potravinami, které jsou cenově dostupnější.

Individuální konzultace v lékárně poskytují vhodné podmínky pro identifikaci a řešení lékových problémů. Často se vyskytujícím lékovým problémem je non-adherence k léčbě. Cílem sdělení je na příkladu kazuistiky staršího pacienta ukázat možnost záchytu a řešení non-adherence pacienta ke zvolené farmakoterapii při poskytování farmaceutické péče ve veřejné lékárně.

Role vitaminu B6 (pyridoxinu) je pro normální rozvoj a funkci centrální nervové soustavy neoddiskutovatelná. Podobně jako u dalších vitaminů skupiny B je nedostatek pyridoxinu vzácný. K funkčnímu deficitu vitaminu B6 mohou vést některé specifické genetické metabolické vady. Tento deficit je hlavní příčinou pyridoxin dependentní epilepsie u dětí. Cílem předkládaného článku je představit roli vitaminu B6 u epileptických křečí v pediatrii se zaměřením na dávkování a dostupnost léčivých přípravků s pyridoxinem, a to v různých lékových formách. Dávkování pyridoxinu je v dané indikaci přísně individuální včetně nutnosti podávat vysoké dávky až do maxima 1 g/den perorálně. Zejména pro dětskou populaci lze u vysokodávkových schémat pyridoxinu přistoupit k individuální přípravě tekutých lékových forem namísto drcení velkého množství tablet. U některých typů křečí je úspěšná i terapie aktivním metabolitem pyridoxal-5’-fosfátem.

Na léčivé přípravky existuje celá řada, často odlišných, požadavků. Ze strany lékařů a pacientů je zde snaha o individualizovanou farmakoterapii, co nejvýhodnější pro zdravotní stav pacienta. O maximálně efektivní využití svých finančních prostředků se snaží jak zdravotní systém, tak výrobci léčivých přípravků. A proto se může stát, zejména na tak malém trhu jako je Česká republika, že některé léčivé přípravky nejsou pro naše pacienty běžně dostupné. Existují však cesty, jak je zajistit. Stručná pravidla pro použití neregistrovaných léčivých přípravků a způsoby jejich zajištění jsou uvedeny v tomto článku včetně praktických příkladů.