Inkontinence neboli samovolný únik moči či stolice je onemocnění úzce spjaté s otázkou kvality života pacientů trpících tímto onemocněním, jelikož je vylučuje z řady společenských, pracovních i osobních aktivit. Dlouhodobé neřešení tohoto problému způsobuje nejen diskomfort pacienta, ale může vést až k tělesné i duševní invaliditě. Cílem tohoto článku je proto představit základní typy absorpčních zdravotnických prostředků, které lze poskytnout pacientům s močovou/fekální inkontinencí, se zřetelem na správné zacházení a používání těchto pomůcek.

Povinnost ověřovat pravost léčivých přípravků ukládá koncovým uživatelům evropská i česká legislativa (Nařízení komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/161; novela zákona č. 378/2007 Sb. z ledna 2019). Aby ověřování, a především řešení a uzavírání případných chybových hlášení (alertů) probíhalo jednodušeji a rychleji, vyvinula Národní organizace pro ověřování pravosti léčiv (NOOL) jedinečný Systém správy alertů (AMS, Alert management systém).

Sarkoidóza je multisystémové granulomatózní onemocnění neznámé etiologie, které obvykle postihuje jedince středního a staršího věku, nejčastěji ženy starší 40 let. Příznaky, se kterými se může setkat lékař prvního kontaktu, mohou být velmi nespecifické. Nejtypičtější potíže se objevují u akutní formy nemoci, tzv. Löfgrenova syndromu s typickou bilaterální hilovou lymfadenopatií zjišťovanou na skiagramu hrudníku, s negativním tuberkulinovým testem, s výsevem nodózního erytému na bércích, často provázeném oboustrannou artritidou talokrurálního skloubení. Löfgrenův syndrom má obvykle dobrou prognózu, ve většině případů nastává spontánní remise onemocnění. Při podezření na toto onemocnění je indikováno doplnění skiagramu hrudníku a při patologickém nálezu je vhodné odeslat nemocného k pneumologovi.

Analgetika patří mezi nejčastěji preskribované léky. Neopioidní analgetika jsou léky různého chemického původu, které mají analgetický, antipyretický a některé z nich i antiflogistický a antiagregační efekt. Lze je dělit na analgetika - antipyretika a nesteroidní antiflogistika. Společným mechanismem účinku především nesteroidních antiflogistik je inhibice cyklooxygenázy, a tím ovlivnění tvorby eikosanoidů. S ovlivněním tvorby eikosanoidů jsou spřaženy jak žádoucí léčebné efekty, tak i nežádoucí účinky.

Současný životní styl ve vyspělých zemích světa s sebou přináší řadu zdravotních rizik, která přispívají ke vzniku civilizačních onemocnění. Mezi ně patří např. kardiovaskulární onemocnění, diabetes, obezita, rakovina, revmatická onemocnění, sexuální dysfunkce, chronický únavový syndrom a deprese. Ve snaze zmenšit tyto negativní dopady nevhodného životního stylu se objevila doporučení, že tento trend může snížit konzumace tzv. superpotravin, jejichž propagace je základem mnoha moderních výživových doporučení. Navzdory všudypřítomnosti v médiích, pojem superpotraviny není jednoznačně odborně vymezen, jedná se spíš o marketingový termín. Jednou z doporučovaných superpotravin je také peruánská maca. Jejíž složení nabízí unikátní látky s možným benefitem pro zdraví člověka. Maca je potravinou původních obyvatel Peru a je součástí tradiční peruánské medicíny.

Erektilní dysfunkce postihuje celosvětově více než polovinu mužů ve věku nad 50 let. Její příčiny mohou být různé - somatické i psychické. Účinná léčba erektilní dysfunkce, včetně eliminace vyvolávající příčiny, vede ke zlepšení párové satisfakce a zlepšení kvality života muže i jeho zdraví. Důležitou roli v prevenci i léčbě tohoto onemocnění sehrává též farmaceut.

Farmakoterapie obezity u mnoha pacientů vede k významnému a dlouhodobě udržitelnému poklesu tělesné hmotnosti a tím i zlepšení komorbidit a celkové prognózy. V současné době jsou v ČR dostupné pro terapii obezity celkem 4 léky: fentermin, orlistat, liraglutid a bupropion/naltrexon. Ve sdělení se podrobněji věnujeme především relativně recentně registrovaným léčivům (liraglutid a bupropion/naltrexon). Krátce zmiňujeme i léky recentně stažené z trhu (lorkaserin a rimonabant) a uvádíme nejslibnější molekuly v klinickém vývoji (tesofensin a bimagrumab). Při nastavování terapie na míru konkrétnímu pacientovi trpícímu obezitou bychom pro terapii přidružených onemocnění (diabetes, deprese) měli volit léky, které nezvyšují tělesnou hmotnost, a naopak léky, které používáme k terapii obezity, by měly být vybrány tak, aby nezhoršovaly další choroby, kterými pacienti trpí.

Onemocnění štítné žlázy patří v ordinaci endokrinologa k nejčastějším. V České republice postihují až 5 % populace, u žen ve srovnání s muži se nacházejí v poměru 6-8 : 1. Ve středním a vyšším věku je jejich prevalence u žen kolem 10-15 %. Po stanovení diagnózy následuje navržení terapeutického postupu. Nejčastěji využíváme farmakoterapii, u indikovaných nemocných volíme operaci a/nebo léčbu radiojódem, část pacientů jen sledujeme. Vždy je nutný individualizovaný přístup s přihlédnutím k věku, dalším komorbiditám (zejména kardiovaskulárním), přání stran gravidity a dalším okolnostem. Onemocnění štítné žlázy svým nositelům může přinášet řadu problémů vzhledem k faktu, že tyreoidální hormony ovlivňují prakticky všechny systémy. Správná diagnostika a léčba umožňují plnohodnotný život jen s minimálním omezením.

Stále se zvyšující prevalence a incidence alergických onemocnění s sebou nese nutnost nových diagnostických a léčebných postupů. Alergiemi rozumíme reakce zprostředkované imunologickými mechanismy, nejčastěji prostřednictvím protilátek třídy IgE. Nejde pouze o projevy sezonní rýmy, ale i o závažné stavy, jako je anafylaktický šok a exacerbace bronchiálního astmatu. V poslední době dochází i ke zvyšování incidence různých kožních projevů přecitlivělosti. Za kauzální léčbu alergie považujeme alergenovou imunoterapii (AIT). Symptomatická léčba antihistaminiky představuje jednu z hlavních možností ovlivnění rozvoje a průběhu alergické reakce přímo na periferním histaminovém receptoru H1.

Akné je polymorfní zánětlivá choroba pilosebaceózní jednotky. Léčba akné se dělí na místní, celkovou a fyzikální. Nezbytná je i vhodná doplňující péče o akné. V článku jsou popsány možné nežádoucí účinky lokální a celkové terapie. U místní léčby mohou být nežádoucí účinky nepříjemné, ale nejsou závažné. Při perorální terapii mohou být nežádoucí účinky závažné. Před zahájením každé léčby je proto nutné každého pacienta řádně poučit nejen o způsobu aplikace (užívání) léčiva, ale i o možných nežádoucích účincích a o způsobu, jak jim předcházet nebo jak je minimalizovat. Obzvláště pečlivě musí být vysvětleny možné nežádoucí účinky před zahájením léčby perorálním isotretinoinem. Je velmi vhodné, aby pacienti měli při vzniku závažnějších nežádoucích účinků možnost co nejdříve kontaktovat svého ošetřujícího lékaře. Obecně je vždy lepší nežádoucím účinkům předcházet nebo je co nejdříve minimalizovat, než je nechat rozvinout či léčbu ukončit.

Vztah mezi psychikou a imunitním systémem člověka je znám z klinické praxe - krátkodobý stres je funkční, fyziologickou reakcí, která stimuluje imunitní systém. Stejně tak krátkodobý zánět je přirozenou reakcí na zranění či infekci. Naopak chronický stres zhoršuje reakci nervového, endokrinního a imunitního systému a může vést k imunodeficienci. Přehledná práce shrnuje klinické zkušenosti internisty se zaměřením na klinickou výživu a intenzivní metabolickou péči u psychiatrických nemocných a vybrané dosavadní významné poznatky v oblasti duševního stavu a imunity.

Mimovolný únik moči nebo stolice patří mezi onemocnění, která značně snižují kvalitu života pacienta. Zdravotnické prostředky výrazně přispívají k minimalizaci nežádoucích projevů inkontinence (zápach, podráždění), a tím přispívají i ke zvýšení komfortu pacienta. Hlavní roli v terapii inkontinence sehrávají absorpční pomůcky, kterým byl věnován první díl této publikace, ale své místo zde nacházejí i pomůcky neabsorpční. Článek si proto klade za cíl přinést přehled neabsorpčních pomůcek používaných v léčbě močové či fekální inkontinence. Samozřejmostí jsou i praktické rady týkající se správného zacházení se zdravotnickými prostředky, což může lékárníkům a farmaceutickým asistentům usnadnit jejich výdej pacientům.

Poševní aplikace léčivých látek se nejčastěji využívá v lokální terapii bakteriálních nebo mykotických infekcí, či za účelem obnovení fyziologického pH prostředí poševní sliznice u dospívajících a dospělých žen. Vaginální přípravky mohou být také aplikovány za účelem docílení systémového účinku, a to zejména při podávání hormonů (kontraceptiva, asistovaná reprodukce). Cílem tohoto článku je stručně charakterizovat vaginální lékové formy, představit dostupné komerční léčivé přípravky pro vaginální aplikaci a konečně shrnout základní principy aplikace vaginálních lékových forem.

Zejména v jarních a letních měsících bychom měli klást důraz na podání informace ohledně ochrany před slunečním zářením při výdeji léčiv s fotosenzibilizujícím potenciálem. Na úrovni lékáren takto můžeme minimalizovat riziko rozvoje fotosenzitivního nežádoucího účinku a snižovat pravděpodobnost vysazení podávaného léčiva a s tím spojených následných komplikací v léčbě. Článek přináší souhrn vybraných léčivých látek a lékových skupin, u kterých bylo prokázáno klinicky významné riziko rozvoje fotosenzitivní reakce.

Cévní mozková příhoda (CMP) je druhou nejčastější příčinou úmrtí v celosvětovém měřítku. Současně je i třetí nejčastější příčinou invalidity. Arteriální hypertenze je nejvýznamnějším rizikovým faktorem CMP. Důsledná kontrola hodnot krevního tlaku vede ke snížení incidence CMP i jejich recidiv. V akutní fázi CMP není doporučováno razantní snižování hodnot krevního tlaku. V chronické léčbě snižujeme krevní tlak pod hodnoty 140/90 mmHg. Vhodnou lékovou skupinou jsou inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu (ACE) nebo sartany v kombinaci s blokátory kalciových kanálů nebo indapamidem.

Imunitní systém je významnou složkou obranného zánětu, jehož úkolem je eliminace infekcí patogenními mikroorganismy a eliminace poškození vlastních struktur. Potenciál zapojit se do obranné reakce mají všechny buněčné struktury našeho těla. Obranná strategie je víceúrovňová. První obrannou linii představuje přirozená mikrobiota, která osídluje epitelové struktury a kůži. Druhou obrannou linií jsou epitely, které interagují s přirozenou mikrobiotou a se složkami imunity. Třetí obrannou linii tvoří vrozená imunita zahrnující její buněčný substrát, především dendritické buňky, makrofágy, granulocyty a NK buňky. Čtvrtá obranná linie je představována složkami specifické imunity T lymfocyty odpovědnými za buňkami zprostředkovanou imunitu a B lymfocyty, které představují buněčný substrát tvořící protilátky. Účinná obranná reakce vyžaduje přítomnost vitaminu D, C a také zinku, které pozitivně modulují potenciál všech čtyř obranných úrovní imunity. S ohledem na obecně nedostatečný příjem zmiňovaných látek ve stravě lze doporučit suplementaci v podobě potravních doplňků. Ta má být realizována preventivně s cílem snížit frekvenci a závažnost především virových infekcí.

O hemoroidální nemoci hovoříme v současnosti jako o civilizační chorobě. Dle statistik potížemi spojenými s tímto onemocněním trpí alespoň jedenkrát za život více než polovina všech obyvatel průmyslově vyspělých zemí.

Doprovodnými kožními projevy, jako jsou např. opruzeniny nebo inkontinenční dermatitida, trpí až 47 % českých a slovenských pacientů s mimovolným únikem moči nebo stolice. Prevalence a závažnost dermálních projevů se navíc až ztrojnásobuje v případě pacientů s omezenou pohyblivostí. Správná a dostatečná hygiena intimních partií inkontinentních pacientů je tedy základním předpokladem ke zlepšení jejich komfortu a s tím související kvality života. Tento článek, který volně navazuje na sérii článků o zdravotnických prostředcích určených pro pacienty trpící únikem moči či stolice, si klade za cíl přinést přehled kosmetických přípravků určených speciálně pro tyto pacienty se zaměřením na praktické rady týkající se jejich použití a správné hygieny.

Onemocnění pohybového aparátu spojená s jeho bolestí patří mezi nejčastější zdravotní problémy, se kterými se lidská populace potýká. Léčivé přípravky v topických formách představují vhodnou podobu přípravků určených k léčbě bolesti, které zároveň omezují množství nežádoucích účinků podávaného léčiva. Volba lékové formy topického přípravku by měla reflektovat potřeby pacienta a umožňovat komfortní aplikaci. Portfolio přípravků k lokální léčbě muskuloskeletární bolesti je široké a dává možnost zvolit vyhovující produkt s vlastnostmi umožňujícími pohodlnou aplikaci dle preferencí a potřeb pacienta.

Roztroušená skleróza (RS) je autoimunitní chronické progredující zánětlivé onemocnění CNS, jehož důsledkem je nevratné poškození axonů a myelinu s atrofií mozku a míchy, které ústí v postupnou invalidizaci. Léčba pacientů trpících RS je v ČR soustředěna do 15 vysoce specializovaných RS center. Onemocnění je u většiny nemocných léčitelné a včasná léčba může oddálit invalidizaci pacienta a zlepšit kvalitu jeho života. Farmakoterapie má v léčbě RS zásadní postavení. Tento článek přináší stručné informace o léčbě roztroušené sklerózy z perspektivy lékárníka. Prostor je věnován především léčivům ovlivňujícím průběh nemoci.

U přibližně 30 % epileptiků je ke kontrole záchvatů potřebná kombinaci dvou a více antiepileptik. Epilepsie je navíc chronické onemocnění vyžadující dlouholetou terapii, ke které je často nutné přidat další medikaci k léčbě neepileptických komorbidit. Nelze zapomenout ani na řadu volně prodejných léčiv, které pacienti užívají. Tyto faktory jsou důvodem, proč je riziko lékových interakcí u antiepileptik vysoké.

Kurkumin a jemu příbuzné sloučeniny obsažené v oddenku rostliny kurkumovník dlouhý (Curcuma longa L.) přinášejí mnohočetné benefity pro organismus. Tyto benefity pramení zejména z antioxidačních a protizánětlivých vlastností kurkuminu. Z těchto účinků mohou profitovat lidé v rámci prevence a zvládání mnoha nepříznivých zdravotních stavů. Naději přinášejí i dosavadní studie o významu kurkuminu v managementu onemocnění covid-19. Pro těhotné je ale podávání kurkuminu stále kontraindikováno. Nové přípravky zlepšující biodostupnost této látky potenciál kurkuminu ještě umocňují.

Úzkostné poruchy jsou velmi často se vyskytující skupinou psychických poruch. Některým typem úzkostné poruchy onemocní během svého života až 15 % populace. Mezi nejčastější typy úzkostných poruch patří sociální fobie, panická porucha, generalizovaná úzkostná porucha, smíšená úzkostně depresivní porucha, agorafobie, specifické fobie a posttraumatická stresová porucha. Terapie úzkostí by měla být komplexní. Spolu s farmakoterapií zde má své nezastupitelné místo i psychoterapie. K farmakoterapii úzkostných poruch se používají anxiolytika, látky náležící do několika skupin léčiv. Mezi jejich zástupce patří antidepresiva, benzodiazepiny, nebenzodiazepinová anxiolytika, sedativní antihistaminika, některá antiepileptika, případně antipsychotika a betablokátory. Jedná se o různorodou skupinu léčiv, jejichž účinnost se liší podle typu úzkostné poruchy. Lékem první volby bývají antidepresiva ze skupiny SSRI. Pacient s úzkostí vyžaduje při dispenzaci léčiva v lékárně citlivou komunikaci. Důležitá je podpora compliance, edukace o účinku jednotlivých psychofarmak a upozornění na závislostní potenciál benzodiazepinů.

Přehledný článek pojednává o jednom z častých nutričních deficitů, a to deficitu železa, který je příčinou vzniku sideropenické anémie. Jsou v něm popsány dvě formy nutričních zdrojů, doporučené denní dávky železa a jeho osud v organismu. Uvedeny jsou nejčastější přípravky s železem používané jak perorálně, tak parenterálně, a jejich správná aplikace.

Přestože je metamizol znám a užíván téměř 100 let, stále je jeho použití spojené s řadou neznámých. V rámci níže uvedeného sdělení jsme se zaměřili na podrobnější popis kinetiky tohoto léčiva s cílem poskytnout základní informace pro odhad úpravy dávkování u pacientů se sníženými eliminačními funkcemi. V této oblasti jsou totiž nejen souhrny údajů o přípravku, ale i literární zdroje relativně strohé. Dále bychom chtěli upozornit na potenciál zkřížené alergické reakce s nesteroidními antiflogistiky, která nemusí být na první pohled zřejmá, a v klinické praxi tak může být snadno přehlédnuta. Následně diskutujeme možnosti řešení léčby bolesti u pacientů se známou alergií na metamizol. V poslední části připomeneme změny v registraci pro použití metamizolu v těhotenství a při kojení a upozorníme také na aktuálně vydanou výstrahu před hepatotoxicitou.

Respirační infekce jsou jedno z nejčastějších infekčních onemocnění postihující jak děti, tak i dospělé. Kašel jako symptom nemocí z nachlazení může procházet fází suchého kašle, kterou střídá fáze produktivního kašle. U dětí je vhodné se vyvarovat centrálně působících antitusik, z periferních antitusik se jako nejvhodnější jeví použití levodropropizinu, u produktivního kašle probíhá dlouhodobě diskuze a přehodnocování přínosů jednotlivých mukomodulačních léčiv, dle doporučení je preferován erdostein. Z tradičních prostředků je i předními experty doporučován med a přípravky na bázi medových sirupů k ovlivnění frekvence a intenzity kašle u dětí.

Fibroepiteliální polypy jsou benigní nádory vycházející z pojivové tkáně. Jsou mezodermálního původu, kryté obvykle dlaždicovým epitelem, nejčastěji se nacházejí na kůži, v urogenitálním traktu nebo v oblasti dolních cest dýchacích. Mohou být ojedinělé nebo vícečetné. Jejich rozměry obvykle nepřesahují 1-2 milimetry. Zcela výjimečně mohou dosahovat obrovských rozměrů. V literatuře byl popsán obří fibroepiteliální polyp o velikosti 42 centimetrů. Přestože etiologie a faktory způsobující nadměrný růst nebyly objasněny, uvádí se, že růst může vyvolat především chronické mechanické dráždění, obezita a inzulinová rezistence, lymfatická stagnace a chronický zánět. Možnosti odstranění těchto projevů jsou chirurgické snesení, laserové ablace, elektrokauterizace, kryodestrukce a další. Existují i možnosti domácího ošetření. Vždy je však nutná pečlivá diagnostika.

Farmaceut se při poskytování lékárenské péče běžně setkává i s proktologickými pacienty, proto může mít významný vliv na jejich léčbu. Předkládaný článek shrnuje základní proktologické diagnózy a strategii jejich léčby s ohledem na principy medicíny založené na důkazech a popisuje úlohu farmaceuta a možnosti farmaceutické péče. Současně přináší přehled dostupných registrovaných léčiv, vybraných zdravotnických prostředků, doplňků stravy a kosmetických přípravků.

Podání léčivých látek do konečníku (per rectum) umožňuje dosažení nejen lokálního (např. léčba hemoroidů), ale také systémového účinku léčiv (zejména v terapii bolesti). K dosažení požadovaného farmakologického efektu je nutné léčivé látky formulovat do vhodných lékových forem, které jsou této cestě podání uzpůsobeny. Ty se podle skupenství klasifikují na kapalné (roztoky, suspenze, pěny), polotuhé (masti a krémy) a tuhé (prášky/tablety pro přípravu roztoků/suspenzí a čípky). Cílem tohoto článku je představit rektální léčivé přípravky dostupné na českém trhu a poukázat na základní principy jejich správné aplikace, která je nezbytná pro maximalizaci účinku léčby a podporu compliance nemocného.