Prakt. lékáren. 2009; 5(3): 114-117
Farmakologická léčba arteriální hypertenze prodělala v posledních desetiletích významný vývoj. Nová doporučení pro léčbu arteriální
hypertenze definují několik kategorií hypertenze podle hodnot krevního tlaku a cílové hodnoty krevního tlaku pro terapii. Výběr farmakoterapie
hypertenze se řídí nejenom úrovní krevního tlaku, ale i přítomností přidružených onemocnění, stupněm poškození cílových
orgánů a celkovým kardiovaskulárním rizikem. Účinnost antihypertenzní farmakoterapie na kardiovaskulární morbiditu a mortalitu je
dána především efektem na snížení krevního tlaku. Účinné snížení krevního tlaku zajišťují tato antihypertenziva: thiazidová diuretika,
betablokátory, blokátory kalciového kanálu, inhibitory angiotenzin-konvertujícího enzymu a antagonisté receptoru angiotenzinu. Tyto
léky jsou lékem volby při zahájení léčby v monoterapii i v kombinaci. Výběr konkrétní lékové skupiny pro zahájení farmakoterapie závisí
především na typu přidružených onemocnění.
During past decades pharmacotherapy of arterial hypertension underwent significant development. New guidelines for the management
of arterial hypertension defined several categories according to the blood pressure levels and blood pressure therapy goals too.
Pharmacotherapy of hypertension is guided either by blood pressure level, or the presence of associated clinical condition, the severity
of target organ damage and the total cardiovascular risk. The efficacy of the treatment on cardiovascular mortality and morbidity is based
on the effect on blood pressure lowering. Effective decrease of blood pressure is provided by: thiazide diuretics, beta-blockers, calcium
channel blockers, angiotensin-converting enzyme inhibitors and angiotensin receptor blockers. These drugs represent the treatment
of choice either for monotherapy, or for the combination. Choice of the treatment drug group depends on the type of the associated
clinical condition.
Zveřejněno: 1. květen 2009 Zobrazit citaci